CO JSME TO ZA LIDI?

Není to zas tak dávno, odhadem dva týdny, co jsme s Terezkou vyprovázeli na místním letišti v Perthu naše ex-spolubydlící, Yukiho z Japonska a Rica ze Švýcarska. Oběma jsme zamávali, upřímně popřáli hodně zdaru a s úsměvem na tváři se vydali ke svému domovu. Ani netušíte jaká to je paráda mít svoje soukromí, aha pardon, no teda vy všichni co to čtete, jste na soukromí určitě zvyklí, protože nejste takoví blázni jako my dva, co si za úplatu nechají okupovat svojí koupelnu, šuplíky v lednici, obývák a ba co hůř i záchod v době ranní špičky.

Náš pocit uvolnění se od spolubydlících a svobody pohybu po baráku netrval zas tak dlouho, přesněji řečeno do první kalkulace našich příjmů (do okamžiku kalkulace de facto nulové) a výdajů (raději bez detailů). S kyselým úsměvem na tváři a hořkostí na srdci jsme došli k závěru, že je třeba sehnat nové spolubydlící, proto Terezka zapojila svoje marketingové střevo a vytvořila leták (viz. obrazek) a já ex-student z Australia College of English jsem se vydal na [kolidž] a tam úspěšně zmíněný inzerát slavnostně vyvěsil na nástěnku.

Neuběhlo ani 24hodin a už jsem měl na drátě prvního uchazeče. Po mém klasickém představení „Hi, Vit speaking“ se na druhé straně ozvalo „Hoj Víťo, tady David“. Oslovení Víťo patří k mým nejméně oblíbeným, takže jako lamač ledů pro začátek to bylo dobrý. Borec z Olomóca jménem David mi nepatlal med kolem huby a šel na mne zhurta představením sebe a situace, v které se zrovna nalézá. Jeho silný moravský přízvuk ve mně zanechával celou dobu rozhovoru pocit, že se bavím s osobou nedůvěryhodnou a že se jedná pravděpodobně i o burana. Navíc to byla „česky“ hovořící osoba, což jsme si jasně na začátku s Terezkou řekli, že budeme bydlet jen s cizákama, hlavně abychom zdokonalili svojí angličtinu.

Zpátky k borcovi z Olomóca, během několika vět z něj vylezlo, že se nalézá v pěkné šlamastice. Dalo by se říct v prdeli. Parametry jeho situace: 70 AUD (cca 1000 Kč) v hotovosti, nemá na zaplacení svého stávajícího bydlení, které mu končí zítra, no prostě nemá peníze ani na letenku zpátky, nemá kde bydlet a je hladovej. Něco jako houmlesáci na Hlavním nádraží v Praze. V duchu jsem si řekl: „Proč mi voláč, čéče? Vždyť můj inzerát má jasný cíl, tj. vydělat peníze a jasně v něm stojí 150 AUD týdně. Chození kolem horké kaše není můj styl, tak jsem mu hned slušně položil několik poměrně konkrétních otázek, typu: Jak zaplatí? Kdy? Jakou formou? Jak dlouho by u nás chtěl být? Jaká je úroveň jeho angličtiny…apod.

Prý, že někdy za 14dní mu přijdou peníze z kurzu angličtiny, který zrušil z důvodu nedostatku peněz a že hned jak peníze přijdou nebo až najde práci, tak že nám zaplatí. Řekl jsem borcovi napřímo, že nesplňuje vůbec parametry podnájemníka, kterého hledáme a že to nevidím dobře. Přesto jsem ho nechal v malé naději, že tohle opravdu musím probrat se svojí partnerkou a že mu zavolám zpátky (neměl moc kreditu na telefonování). Terezka šla do mdlob po představení parametrů našeho potenciálního podnájemníka a řekla mi, že se jí to zcela logicky vůbec nelíbí a že to nechá na mém posouzení.

Borcovi jsem nejen zavolal, ale i pozval jsem ho na schůzku (samozřejmě mimo barák), že ho musím vidět a zjistit víc. V duchu jsem byl přesvědčen, že pokud na mne borec zapůsobí jen trošičku nedůvěryhodně, tak se s ním rozloučím a pošlu ho k čertu.

Ano, je to neuvěřitelné, my ho máme v baráku, jedná se o Davida, knihovníka, 28-letého vysokoškolsky vzdělaného člověka v tísni. Máme ho doma na sekeru (na dluh) a běží mu 14týdenní lhůta, v které pokud nenajde práci nebo mu nepřijdou peníze, které jsou prý na cestě, tak budou i jeho posledními 14dny pod naší střechou. Ode dneška má povolenou s námi komunikovat pouze v angličtině a ještě neví, že ho zase pozveme na večeři, protože dívat se jak jí dva plátky toustového chleba s jedním plátkem sýra, mrkev a to zapíjí vodou, to nám prostě nedá a dostane teplou večeři.

Jsme důvěřiví blázni? Hlupáci? Dobráci od kosti? Kaskadéři s osudem?
Docela by nás zajímal váš názor na to, co jsme to vlastně za lidi? Cokoliv co vás napadá a není to vulgární☺.

Proč běžel Vítek na svůj svátek jak s větrem o závod?

Díky Rickeymu, našemu kamarádovi t.č. v Kanadě jsme zjistili, proč Vítek běžel včera jak s větrem o závod. Chcete to taky vědět? Mrkněte sem

http://www.stream.cz/video/92087-kalendar-misi-a-risi-vit

PERTH HALF MARATHON aneb běháme za každého počasí

Ale jo, žijeme tady i jinak než sportovníma událostma, ale komu by se chtělo číst o tom, co jsme měli dneska k snídani, že dneska bylo zase azuro, jak se voda točí v hajzlíku na druhou stranu, anebo že se japonskej spolubydlící Yuki dneska zase sprchoval a fénoval půl hodiny.....tak to je na úvod, že ne vždycky je o čem psát :D

Ale dnešní sváteční (=dnes má Vítek svátek, takže kdo jste zapomněl a už je po 15.6., tak už to stejně nevyžehlíte :) ) závod byl vskutku unikátní.
Už několik dní jsme bedlivě sledovali místní předpověď, která hlásila prudké deště a silné větry, prostě ideální podmínky pro několikahodinový běh.

Budíček nastaven na 4.45 (to jen kvůli snídani, která musí být 3 hodiny před závodem, ufff, díky snídaně, jsou 3 odpoledne a já jsem zralá do postele). Už když jsme vyráželi pěkně lilo, 14 stupňů, déšť a vítr kolem 30-40 km/h.
Když jsme dorazili do Perthu, čekalo nás nádherné překvapení, naprosto úchvatná duha, která se táhla přes celé nebe....chtěli jsme se vydat hledat poklad, podle fotky je naprosto jasné, kde je, ale závod je závod....déšť nedéšť, duha neduha.

Kolem Burswoodu (místo, kde začínal závod) už pobíhaly stovky lehce oděných bláznů jako Vítek. Já sama jsem byla nabalená jak na minus 20 v Praze a tiše jsem záviděla lidem kulichy.

Závod byl odstartován....za zvuků čvachtání se vyřítila asi tak tisícovka polonahých lidí (nakonec se z toho vyklubalo "jen" 650 běžců, zvuky vody dělaly dojem, že těch lidí muselo být víc :D) a uháněla s Větrem o závod (tohle přirovnání se mi libí....).
První lidičkové přiběhli už za 16 minut, to byli ti, co měli jen 5 km závod a v tu dobu už jsem byla promoklá i promrzlá až do morku kostí....a to mě čekalo dalších odhadem 70 minut čekání.
Vítkovo přání bylo dát půl maraton pod hodinu a půl, takže po zkušenostech z předchozích závodů jsem byla s foťákem radši připravená už o něco kolem 1 hodiny.
Na chvilku už přestalo pršet, tak jsem v duchu děkovala komukoliv, kdo to tam nahoře zařídil, že aspoň od půlky závodu bude hezky. Asi jsem děkovala špatně, protože během minuty se rozpršelo asi tak 3x tak tolik. Strašný, říkala jsem si. Já tu jen stojím a čekám a je mi do breku, jak je hnusně, ale co ti chudáci, co jsou mokrý už od první minuty co vyběhli.....když tu náhle slyším: "Oh yeah, and this is Vit, running to the final curve, congratulation...." No tak rychle tasím foťák a mačkám spoušť co to dá, abych v tom hustém dešti udělala pár snímků Vítka, který doběhl naprosto v šokujícím čase.....čas doplníme, jen co se na webu objeví výsledky, ale měl by to být ten, co je na fotce.
Takže lásko, nejen všechno nejlepší k svátku, ale velké gratulace k super výkonu v naprosto šílených podmínkách.


Takže výsledný čas a pořadí je zde:
čas 1:24:00
= 18. místo!!!!