ADELAIDE (stát Jižní Austrálie)

Tak jsme v Adelaide...přijíždíme čerstvoučký po asi hodinovém letu a trošku nás zaráží, na jak malé letiště přistáváme.

Centrum tvoří pár ulic obklopených ze všech stran zelení (teda touhle dobou spíš suchými parky), krasne stare stavby viktorianskeho slohu (snad jsem se trefila) a par mrakodrapu, a stejne jako Perth ostatni ctvrte jsou roztahane od nevidim po nevidim.





Bydlíme v jedné z nejstarších budov v Adelaide (téměř 140 let staré), hostel, který připomíná svou atmosférou filmové hostely...ale líbí se nám...máme velký pokoj pro sebe a pozor, i s oknem, na dvorku je malý bar s čepovaným pivkem, takže první večer se tu snažíme družit s ostatními hosty a popíjíme místní pivko.
Ráno si půjčujeme kola (tuto službu nabízí Adelaide grátis) a vyrážíme projet centrum. Jak už jsme zmínili, centrum je neveliké, takže jsme za necelou hoďku zpátky. Slunce začíná pěkně pálit a tak si dáváme pohodový den. Další den (omlouváme se, ale úplně nám tu vypadávají informace o tom, jestli je pondělí nebo sobota a kolikátého je, takže prostě „další den“) si půjčujeme auto a máme namířeno do kopců a na jih do přístavního městečka Victor Harbor. Protože v Adelaide má večír začít bikový závod (Down Under Tour), kterého se zúčastňuje i Lance Armstrong (kdo neví, o koho jde, je trubka:), vracíme se na tuhle večerní exhibiční jízdu. Jsme překvapeni, kolik lidí je v ulicích a jen těžko se cpeme k mantinelům, abychom Lance zahlédli. Pořizujeme hromadu fotek a doufáme, že na některé z nich ho zachytíme. Ještě týž večer jedeme zpátky do Victor Harbor. Probouzíme se do nádherného dne, výhled z pokoje máme na oceán a dovolenková nálada je na 100%. Po snídani si půjčujeme motorový člun a vyrážíme řádit na širý oceán. Paráda....jen škoda, že jsme neviděli ty delfíny a lachtany, na který nás nalákali :D Po hodince drandění vyrážíme zpátky do Adelaide, užíváme si krásného dne a večer ještě skáčeme pro osvěžení do oceánu. Protože nás čeká poslední noc v Adelaide, jsme tak trošku rozhodnutí ji prokalit. Máme parťáka (Mathew z Kanady) a když dochází sud s místním pivem, jdeme si do místního bottle shopu doplnit zásoby. Překvapivě mají i výběr z českých piv, takže každá národnost bojuje za vlastní značky.

V půl druhé ráno opouští m řady kaličů (no teď už jen Vítka a Matthewa), a jdu na kutě...no a v tuhle chvíli začíná pánům teprve ta správná akce.

Probouzím se ráno kolem půl šesté, ale Vítek, ten v pokoji ještě pořád není....safryš...snad nespí na verandě....jdu projít všechna možná místa, ale nikde ho nevidím...hmmmm, řikám si...kdepak asi ten uličník může být? Zatím netuším, že za 5 minut se všechno rozlouskne...bušení na dveře...otevírám s nadějí, že se Vítek vrací, ale kdepak....ten to není. Místo toho na mě vykukuje policejní strážník s dotazem, zda-li znám nějakého Vita....ale jo, znám říkám....copak se děje? V rychlosti jsem obeznámena s tím, že pánové trošku vyváděli a chtěli se podívat ,jak vypadá Adelaide z výšky, takže vylezli na protilehlou budovu...bohužel hlídanou....takže přijeli poldové, dali klepeta a jelo se do cely předběžného zadržení. No žádné drama (teď se mi to říká, s odstupem několika dní). Odjíždím na policejní stanici a čekám, co se bude dít. Naštěstí (možná i díky našemu brzkému odletu týž den) je Vítek v 6 hodin ráno propuštěn :D Vychází s uličnickým výrazem i kocovinou a mně se ulevuje.

Odjíždíme do Tasmánie...hurá...těšíme se po vyprahlé Austrálii na krásnou přírodu, zelený lesy a trošku i na chladnější počasí.