ZABÍJAČKA PO AUSTRALSKU

Konečně byla sobota a nás čekala pravá česká zabijačka. Celý týden jsme přemýšleli, co vlastně od takové „české“ zabijačky v Austrálii můžeme čekat...ale naše fantazie asi nepracovala dostatečně. Bylo nám jasné, že nemůžu počítat se zabijačkou jako z Postřižin, jitrničky, jelítka, ovárek, krásně orosený půllitr piva....ale něco tomu hodně podobného, ano to bychom brali.

Každopádne, úderem 5. hodiny odpoledení se u nás objevil „tajemný pán“, z něhož se za nějaký okamžik vyklubal Ivoš (původem z Olomóóóce) Ivoš nás naložil do čerstvě koupené Škody Octavia (hrdě olepenou samolepkami CZ, EU a Olomouc) a vydali jsme se směrem do města, kde se v řeckém klubu konala ona událost. Moc jsme toho celý den nejedli, protože jsme se těšili na mastnou žranici a hektolitry českého piva.

Už v okamžiku, kdy jsme vstoupili do „klubu“, bylo nám jasné, že k postřižinské zabíjačce to má sakra daleko (minimálně tak jako je Praha od Perthu).

V místnosti, která připomínala české kulturáky, kam se chodí mládež opít na letní diskotéky a starší ročníky zatrsat na dechovku, sedělo u stolu několik desítek čechů (tipuji, že většina imigranti z r. 68). Naštěstí se hned na začátku objevili český kluci od Vítka ze školy, takže jsme se přifařili aspoň k jejich stolu, který snižoval průměrný věk.

Museli jsme si dát pivo, abychom aspoň trošku zahnali myšlenky na to, co tenhle večer může přinést (navíc byl v místnosti parket a hrála dechovka, takže to zavánělo tancem). Na výběr jsme měli ze tří značek Staropramene, Zlatopramene (3x fuj) a Kozla....bohužel od každého pouze basička....takže to bylo pryč raz dva....

A pak přišla na řadu „žranice“....každý z nás vyfasoval jeden šatní lístek, na který se vydávalo jídlo....nejdřív prdelačka, pak jeden talíř, na kterém bylo všechno dohromady (viz foto).
No, co psát dál...nic víc se nedělo, tohle totiž byla ta zabijačka....:D

A tak se mládež (já, Vítek, Jakub (20let) a Tomáš (17 let)) rozhodla opustit kulturní dům a jít aspoň na drink do města, protože tenhle zážitek si zasluhoval aspoň panáka.

V bottle shopu jsme si každý koupili nějaký ten drink a rozhodli se i přes místní zákon popít trošku v parku. Hned jak jsme usedli na lavičku, přikodrcal se k nám místní „aboridžinec“ a na náš pozdrav „Hi“ začal svůj monolog o tom, že neni na drogách, a analýzu našeho osazenstva. Ze mně se stala v ten moment lesba, z Tomáše gay, Jakub s Vítkem taky dostali nějaké to pojmenování. Tak tohle je docela normálka, tady v Austrálii. Když už jsme se zbavili „původního obyvatele“, kde se vzala, tu se vzala policie na kolech. A začala přednáška, že se na veřejných místech nesmí pít alkohol, že můžeme dostat pokutu, atd. Atd. Naší výhodou bylo to, že jsme z Evropy, studenti a že jsme tu krátce :D Takže nás pouze požádali, abychom stávající drinky hodili do koše a odešli z parku. Další přesun, tentokrát do asijské jídelny Old Shanghai, kde víme, že se pít může (sice jen pití na místě koupené, ale kdo by to řešil). Tam jsme dostali další přednášku od majitelky baru, takže jsme se zase sbalili a šli to spokojeně dopít před nádraží :D