tag:blogger.com,1999:blog-38836693674668695342024-03-13T22:32:21.312+08:00Terka a Vitek v AUSTRALIITerka a Vitekhttp://www.blogger.com/profile/12206902559485914317noreply@blogger.comBlogger41125tag:blogger.com,1999:blog-3883669367466869534.post-84467897688252609732009-03-05T09:48:00.007+09:002009-03-05T10:08:58.406+09:00SYDNEY - SOUL - PRAHA<a href="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/Sa8l5sjSQQI/AAAAAAAAAkg/gjTzomKMUrs/s1600-h/P2280021.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5309504158835032322" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 300px" alt="" src="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/Sa8l5sjSQQI/AAAAAAAAAkg/gjTzomKMUrs/s400/P2280021.JPG" border="0" /></a> Naše australské prázdniny skončily. Včera jsme opustili Sydney, kde jsme si dali už jen týdenní zastávku. Město jsme prošli, stihli se ještě naposledy připálit sluníčkem, udělali pár desítek fotek a počítali dny do odjezdu. Jsme vycestovalí a těšíme se domů.<br /><br /><br /><div><div><div><div><br /><div><a href="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/Sa8lAABwH3I/AAAAAAAAAkQ/yL-0aShlngA/s1600-h/P2260010.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5309503167630679922" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 300px" alt="" src="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/Sa8lAABwH3I/AAAAAAAAAkQ/yL-0aShlngA/s400/P2260010.JPG" border="0" /></a>Náš let vede přes Koreu, kde máme jednodenní zastávku a pak přímo do Prahy. Let do Soulu utekl jako voda. Vítá nás ledové počasí (asi 6°C) a ráno se probouzíme do něčeho, co už jsme přes rok neviděli....šedivo....mrazivo...a to všechno bez slunce! Ufff, jaký návrat do reality :D</div><br /><div>Za 2 hodiny vyrážíme zpátky na letiště a za nějakých 12-14 hodin budeme v Praze. Ani se nám to nechce věřit. </div><br /><a href="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/Sa8lg2DO0xI/AAAAAAAAAkY/AP6SecMPR68/s1600-h/P3050005.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5309503731888214802" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 300px" alt="" src="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/Sa8lg2DO0xI/AAAAAAAAAkY/AP6SecMPR68/s400/P3050005.JPG" border="0" /></a> </div></div></div></div>Terka a Vitekhttp://www.blogger.com/profile/12206902559485914317noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-3883669367466869534.post-32433323778211586622009-02-25T08:12:00.002+09:002009-02-25T19:05:05.379+09:00STŘÍHÁME METRNáš čtyřtýdenní pobyt na Fidži utekl jako voda. Jedem zpátky do Austrálie (tentokrát do Sydney) a máme před sebou vlastně i poslední destinaci před návratem zpátky.<br />Čeká nás den plný cestování – přepravit se z Labasy do Nadi, přesednout na let do Brisbane a ještě večer chytnout let do Sydney....skoro 12hodinnová cesta. Lety nám docela hezky navazuj a navíc se do Sydney těšíme. <a href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SaUW0QYfKCI/AAAAAAAAAjw/nTMY16XTUyw/s1600-h/P2230070.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5306672822932678690" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 300px" alt="" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SaUW0QYfKCI/AAAAAAAAAjw/nTMY16XTUyw/s400/P2230070.JPG" border="0" /></a><br /><div>Ráno si dáváme vydatnou snídani, přeci jen naše lety jsou převážně bez jídla a sortiment na fidžijských letištích není také z těch bohatších. Do Labasy přijíždíme s více jak hodinovým předstihem. Místní letiště už známe, takže víme, že i hodinové čekání je čekání jak na věčnost.<br />V Sydney plánujeme strávit asi týden (plus minus) u Ondry Pecha (ano, u vás, pravidelných čtenářích, téměř vidíme ten úsměv na rtech při čtení těchto řádků). Čekáte, že nás má potkat zase nějaký pech? Bingo...máte pravdu...naše plány se neodvíjejí, jak jsme si představovali. Asi půlhodinu před plánovaným odletem začíná jeden z místních tropických dešťů...žádný chcípáček...pěkně pořádnej slejvák. Během pár minut se dozvídáme, že letadlo, kterým máme letět asi nepoletí, resp. vůbec nepřistane. NO co, pořád máme rezervu, i kdybychom měli hodinu a půl zpoždění, pořád jsme v pohodě. No, bohužel letadlo, kterým jsme měli letět do Nadi vůbec v Labase nepřistává a my tušíme, že naše další plánované lety můžeme ten den odpískat. </div><br /><div></div><div>Necháváme si zrušit let do Brisbane a máme doporučeno si v Nadi zabookovat lety nové. Další nejbližší let do Nadi (tentokrát s mezipřistáním v Suva) je týž den odpoledne, aspoň tak.<br />V Nadi se hnedka snažíme vyřídit nové lety a už tušíme, jejich zrušení a přebookovaní na následující den nebude zadarmo. Po zjištění cen na internetu na nás jdou trochu mdloby, ale nemáme na výběr. Nějak se odsud dostat musíme. Naštěstí narážíme na příjemného chlapíka z letecké společnosti, co nám rušila let do Brisbane, který se snaží všechno vyřešit tak, abychom letěli co nejdříve a za co nejmíň. Přenocovat v Nadi ale musíme každopádně. Tenhle dobrý muž nám zařizuje i hotel u letiště a dopravu. Když za námi asi po 2 hodinách vyřizování přichází s informací, že nám let zařídil (a to přímý do Sydney), téměř mu líbáme ruce. Má to ale háček...nic není potvrzeno, nemáme žádnou rezervaci, žádné číslo...jen „ústní“ příslib, že všechno je zajištěno a nic nás to stát nebude. „Vážně?“ Trochu se nám ulevuje, ale pořád nemáme vyhráno. </div><br /><div>Jedeme na hotel...cesta trvá přesně 2 minuty autem. Ráno zjišťujeme, že jsme byli jediní, kdo v hotelu přebývají :D Čeká nás okamžik pravdy...máme letenky/nemáme letenky. Ufff, máme je...a nestojí nás to vůbec nic. </div><br /><div>Za pár hodin nasedáme do letadla...kde teda zrovna teď ještě sedíme....cesta trvá jen něco přes 4 hodiny a je to jak věčnost. No, co teprve cesta zpátky do Čech. :D </div><br /><div>Jo, abychom nezapomněli, na Picassu už je nahrané naše svatební album.</div>Terka a Vitekhttp://www.blogger.com/profile/12206902559485914317noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3883669367466869534.post-17879396465775973662009-02-14T06:48:00.002+09:002009-02-14T06:52:09.457+09:00NA VALENTÝNA UŽ NIKDY NEZAPOMENEMEZačneme trošku ze široka...<br /><br />Jsme na skok na největším ostrově Fidži – Viti Levu, na jižní straně – místo Korolevu. Každý z ostrovů si budeme pamatovat pro něco jiného. Viti Levu třeba i proto, že jsme si sem přivezli bacila. Co se ze začátku zdálo jako pouhý sluneční úžeh, se bohužel změnilo v nepříjemnou angínu, která se chytla nás obou. Já vyvázla jen s dvoudenními horečkami a bolestí v krku, ale chudák Vítek to odnesl výrazně víc. Horečky, které měl, nejen to, že trvaly 4 dny, ale zřídkakdy šly pod 39°C a polykání, žvýkání jídla a mluvení bylo spíš za trest. Panadoly jakoby nezabíraly....takže jediné, co nás mohlo zachránit, byl lékař. Nasazená indická antibiotika od indické lékařky naštěstí zabrala během dvou dnů.<br /><br />I přesto, že se nám fidžijská angína snažila znepříjemnit pobyt a narušit naše plány, nepodařilo se (jediné, co se jí podařilo bylo, je odsunout z pátku 13. na dnešek tj. na 14.)...vlastně můžeme říci, že díky angíně na Valentýna už nikdy nezapomeneme.<br /><br />Vstali jsme ještě před rozbřeskem, do šesté ráno zbývala asi hodinka a my se začali připravovat, žádná velká akce, žádný shon, jsme přece na Fidži. Vítek vyrazil o chvilku dříve a čekal na mě na ostrůvku, já jsem ho pak v doprovodu dvou fidžijských bojovníků následovala. No a pak to všechno začalo. Říkáte si, o čemže to mluvíme? O naší svatbě. Ano, vzali jsme se, tady na Fidži za rozbřesku slunce jsme si řekli své „ano“ a zpečetili tak naši téměř devítiletou lásku. Jen my dva. Bylo to přesně takové, jaké jsme chtěli – beze shonu, bez nervů, bylo to pro nás a hlavně o nás.<br />A tak doufáme, že nám tímto odpustíte, že jsme si náš „tajný plán“ nechali jen pro sebe. Jsme šťastni a věříme, že to je to hlavní.<br /><br />Fotečky vložíme později (cca příští týden), přeci jen, jsou teprve 3 hodiny po svatbě :D Tady je alespoň <a href="http://picasaweb.google.cz/Vit.Kovarik/FidziOstrovVitiLevu#5302399427993362738">odkaz na pár amatérských fotek</a> :DTerka a Vitekhttp://www.blogger.com/profile/12206902559485914317noreply@blogger.com9tag:blogger.com,1999:blog-3883669367466869534.post-44185910021253338452009-02-08T08:57:00.004+09:002009-02-10T18:35:42.908+09:00FIJI - Bula Bula<a href="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZEydg4PfkI/AAAAAAAAAh4/DYe_GVeIqEQ/s1600-h/P1300078.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5301073719015210562" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 300px" alt="" src="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZEydg4PfkI/AAAAAAAAAh4/DYe_GVeIqEQ/s400/P1300078.JPG" border="0" /></a>Bula – fidžijanský pozdrav...takhle nás tu zdraví od prvního dne skoro každý člověk, kterého potkáme. Přilétáme do města Nadi, kde musíme přečkat jednu noc, neboť let na ostrov Taveuni, kde máme první týdenní zastávku, je až druhý den. Letiště je částečně provozu-neschopné, protože cca před 3 týdny postihly Fiji docela veliké záplavy. Dost jsme zvažovali, jestli vůbec na Fiji máme letět, už v Melbourne jsme potkali Čechy, kteří záplavy zažili a po 3 dnech brodění se po kotnících ve vodě, to vzdali. Z místa, kam míříme na poslední týden, jsme ujišťováni, že fungují normálně, neboť jsou více než hodinu a půl od nejvíc postiženého místa (což bylo právě Nadi).<br />Cesta z letiště vede po záplavami rozbitých silnicích, všude bláto, ale vypadá to, že místní to moc neřeší. Jednu noc trávíme v nejbližším hotelu, kde ovšem ráno zjišťujeme, že kromě toho, že neteče voda, jsme spali v posteli, kde měli bed bugs....chjo....a to jsme v normálním hotelu sítě Accord. „To nám to pěkně začíná“, říkáme si a rychle mizíme na letiště. Chceme do toho palmového ráje, co je všude slibován.<br /><div><div><div><div><div><div><div><div><div><div><div><div><div><div><a href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZFJ3EY45cI/AAAAAAAAAjg/EKGytJa1zXU/s1600-h/P1300006.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5301099446811551170" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 101px" alt="" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZFJ3EY45cI/AAAAAAAAAjg/EKGytJa1zXU/s400/P1300006.JPG" border="0" /></a>Míříme k letadlu (odbavení a celá bezpečnostní prohlídka je tu srandovní – palubní letenky vůbec nemáme, jen si nás odškrtnou na papíru). No záhy zjišťujeme proč - nasedáme do letadla (omylem míříme k nejbližšímu letadlu, které ale letí do města Suva), které má kapacitu asi 20 osob, takový vrtuláček. Druhý pilot a stevard v jedné osobě, zavírá dveře a během asi půl minuty, kdy pilot startuje motor (takže není nic slyšet) nás obeznamuje s bezpečnostními informacemi (v podstatě říká, buďte celou dobu připoutaní a nekuřte). Let je pohodový a díky tomu, že vrtuláček letí relativně pomalu v nevelké výšce, tak máme celou dobu možnost kochat se pohledem na všelijaké ostrůvky s palmami. Přistáváme na ostrově Taveuni – třetí největší ostrov Fiji. Na délku má celých 40 km (na šířku asi 15 km), počet obyvatel netušíme, ale odhadujeme na pár tisíc. Jeden všeznalej taxikář tvrdí 20.000 obyvatel, ale to si ještě prověříme, až natrefíme na internet. Silnice, která má vést podle mapy okolo ostrova se nakonec vyklube max 30 km asfaltky s dírami a zbytek polozpevněné hliněno šutraté cestičky na off-road. Takže ostrov tvoří v drtivě převaze kopce, zeleň, džunglo lesejky a divočejší plantáže s palmami. Hned na letišti nás odchytává taxikář a za 2 FJD (fidžijanské dolary)=20 CZK nás odváží do našeho „backpackers“. Bydlíme v chajdě v Bibi´s Hideway...není to hotel ani motel, máme prostě chajdu mezi palmami. <a href="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZE0-8_rkjI/AAAAAAAAAiI/IcaomoQcYMI/s1600-h/P1300123.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5301076492521542194" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 300px; CURSOR: hand; HEIGHT: 400px" alt="" src="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZE0-8_rkjI/AAAAAAAAAiI/IcaomoQcYMI/s400/P1300123.JPG" border="0" /></a>Majitel Jim Bibi kdysi koupil ohromný 22 akrový pozemek (1 akr je cca 4046m2), kde si postavil několik chatiček a ty pronajímá. Naše chajda má 2 ložnice, obývák, kuchyňku a koupelnu. Všechno relativně staré a jednoduché, přesto je to čisté a velmi pohodlné. Na zahradě je spousta kokosových palem, banánovníků, pomerančovníků, roste tu maracuja (passion fruit), papaja, ananas a další pro nás neznáme druhy ovoce. Vše je nám k dispozici zdarma. Hnedka si dáváme papáju, banány a maracuju – bašta. To, že elektrika tady je v provozu pouze 3 hodiny denně (od 6-9 večer) a že voda teče pouze studená (pokud vůbec teče), nám vůbec nevadí.<br /><a href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SY4i3cVStZI/AAAAAAAAAhA/4zHrnxSeltY/s1600-h/fiji3.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5300212147355301266" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 300px" alt="" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SY4i3cVStZI/AAAAAAAAAhA/4zHrnxSeltY/s400/fiji3.JPG" border="0" /></a><br />Z našeho taxikáře se náhle vyklubal syn našeho hostitele, který se živí také jako průvodce. Takže nás odváží do místní sámošky a na trh, abychom si mohli nakoupit nějaké to jídlo (které je tu relativně drahé díky tomu, že se jedná převážně o dovoz). <a href="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZE0PdelfdI/AAAAAAAAAiA/I5CQDUo7E7o/s1600-h/P1300109.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5301075676607380946" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 101px" alt="" src="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZE0PdelfdI/AAAAAAAAAiA/I5CQDUo7E7o/s400/P1300109.JPG" border="0" /></a>Odpoledne jdeme na prochajdu, na pláž a na obídek...a cítíme se jak v ráji....azurové moře, palmy, bílý písek, korály...všichni kolem se usmívají a zdraví Bula Bula...tak tady se nám bude líbit. Na Taveuni budeme zůstávat 6 nocí a pak se lodí přemístíme na severnější ostrov Vanua Levu. Nic nemáme ještě zařízeno a doufáme, že internet bude fungovat....ne u nás v chajdě, ale snad v jednom z nedalekých místním resortů (asi jediné místo, kde tu na ostrově je). <a href="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZE5v52z4uI/AAAAAAAAAig/Ii2n5_YL0oI/s1600-h/P2010239.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5301081731539133154" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 300px" alt="" src="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZE5v52z4uI/AAAAAAAAAig/Ii2n5_YL0oI/s400/P2010239.JPG" border="0" /></a><br /><br />Odpoledne vyrážíme na šnorchlování, pokud se do té doby neodpaříme, protože se tu potíme ikdyž jen nehybně sedíme a čteme si knížku...teplota něco kolem 30 stupňů (naštěstí je docela zataženo), ale vlhkost, ta bude opět někde kolem 90%.<br /><br />Šnorchlování se nakonec nekonalo, protože začalo dost pršet, takže jsme dali relax, čtení a flákárnu. <a href="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZE2Q9WEk6I/AAAAAAAAAiQ/3tHtandlykU/s1600-h/P2010094.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5301077901364728738" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 300px" alt="" src="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZE2Q9WEk6I/AAAAAAAAAiQ/3tHtandlykU/s400/P2010094.JPG" border="0" /></a>Další den jsme si naplánovali cestu kajaky na místní vodopády, které vlastně jinak než kajaky dosáhnout nelze. Po hodinové a dosti drncavé cestě jsme dorazili do vesnice Lavena, kde na nás čekal místní průvodce (Simone), nasedli jsme do kajaků a vyrazili. Cestu nám zpříjemňovali skákající delfíni, zpěv Simoneho a naprosto úchvatný pohled na ostrov. <a href="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZE46e9Eq3I/AAAAAAAAAiY/q1-jj5i-F9w/s1600-h/P2010187.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5301080813784574834" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 300px; CURSOR: hand; HEIGHT: 400px" alt="" src="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZE46e9Eq3I/AAAAAAAAAiY/q1-jj5i-F9w/s400/P2010187.JPG" border="0" /></a>Po skoro hodince pádlování jsme dorazili k prvním vodopádům, dali si skoro hodinovou pauzu na blbnutí, plavání a skákání ze skály a vydali se na vodopády číslo 2. Ty byly ještě skrytější než první a vlastně se k nim muselo doplavat. Nádhera, dva vodopády v jakési skalní vypouklině, jeden relativně malý (po něm se sjíždělo po zadku) a jeden relativně dooost vysoký (tak z toho se skákalo). Vítek se Simonem si vyrazili skočit z asi 12 m vodopádu a já měla srdce v kalhotech, docela výška, vám povídám. Všechno nakonec dobře dopadlo a my se po další čachtačce vydali na cestu zpátky, tentokrát pěšky. Celí hladoví a žízniví jsme dorazili do vesnice, kde lidé bydlí ne v domech, domcích či chaloupkách, ale občas jen ve zbitých chatrčích a všelijakých boudách. To, že nemají peníze (např. plat našeho průvodce, který má doma 7 dětí je v mimosezóně 15FJD=150CZK týdně, v sezóně až 45 FJD týdně), elektriku vůbec nemají, vodu berou jen z pramene, co teče z hor a žijí bez všelijakých vymožeností...to jim zdá se vůbec nevadí. Děti kolem nás pobíhali s úsměvem a křičeli na nás pozdrav Bula Bula a dospělí vycházeli z domů ven, nebo se jen zastavili - možná proto, že běloch je pro ně exot. A takovýchhle vesnic a vesniček je tu na každém kroku nespočetně.<br /><br />Další dny střídá déšť, slunce, déšť, slunce a my si užíváme čtení a relaxujeme.<br />Podařilo se nám domluvit si v blízkém resortu možnost připojení se na internet, takže nás čekal bojový úkol – během hodiny si najít další místo, kde budeme ubytováni, vše zabookovat, zjistit možnosti dopravy a ceny. Šťastni odcházíme s kusem papíru, kde máme najité 3 resorty na ostrově Vanua Levu (VL). Hned na první telefonát se chytáme a domlouváme si ubytování na ECO farmě kousek od města Labasa na severu ostrova Vanua Levu. Máme možnost dvou transportů – drahý a trošku rychlejší (letecky) nebo levný a trošku delší (loď-bus). Volíme variantu číslo 2 – cesta lodí na ostrov VL a pak busem asi 100 km přes ostrov, ta nás přichází na 50 FJD na oba (v porovnání s cenou letu 800 FJD/2 letenky).<br /><br />Kolem 8.30 ráno (5.2.) nasedáme na „ferry“ a spolu s dalšími místními cestujícími, 2 bělochy a hromadou pytlů s lokální zeleninou odjíždíme směr VL. Cesta lodí trvá asi hodinu a půl, což je dobrý. Chvilku čekáme v přístavu než dorazí náš další transportní vůz – autobus.<a href="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZE7ItkIYRI/AAAAAAAAAio/1alscOpq_Bo/s1600-h/P2050108.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5301083257247916306" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 300px" alt="" src="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZE7ItkIYRI/AAAAAAAAAio/1alscOpq_Bo/s400/P2050108.JPG" border="0" /></a> Přijíždí otlučený autobus (odhadujeme tak z 60. let), místo okýnek jen srolované igelity a my se přesto docela těšíme, protože to bude dobrodružství. No upřímně, po hodině cesty po rozmlácené kamenité cestě (o asfaltu se nám může jen zdát) máme skoro dost. <a href="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZE8tjD3JdI/AAAAAAAAAi4/-WJVs3bNGoU/s1600-h/P2050217.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5301084989595002322" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 300px" alt="" src="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZE8tjD3JdI/AAAAAAAAAi4/-WJVs3bNGoU/s400/P2050217.JPG" border="0" /></a>Cyklon, který se tu před pár týdny prohnal, udělal na silnicích také své, ale zdá se, že všichni jsou v klidu...takže my taky. Víme, že v autobuse strávíme minimálně 4-5 hodin, takže naše průměrná rychlost je něco kolem 20 km/h. <a href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZE874aFVdI/AAAAAAAAAjA/pPwQ3EcHQwQ/s1600-h/P2050221.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5301085235843519954" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 300px" alt="" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZE874aFVdI/AAAAAAAAAjA/pPwQ3EcHQwQ/s400/P2050221.JPG" border="0" /></a>Musíme projet i hory, takže občas naše rychlost nedosáhne ani 10 km/h...divíme se, že ten autobus vůbec jede. Když začne pršet (to jsme zrovna v horách), stahujeme igelity a začínáme si připadat jako v malém pařníku. Celí šťastní dorážíme do jediné mezizastávky v Savusavu, kde začíná asfaltka. Hurá, hurá! Do naší cílové destinace, což je přesně podle instrukcí „odbočka u Khan´s shopping and Petrol station“, už to je necelá hodinka. Naštěstí máme domluveno s řidičem, že nám zastaví, protože jinak bychom neměli šanci tohle místo najít. Khan je tady každý druhý a benzínka je vlastně v rámci obchodu – jedna pidi pumpa. Vystupujeme z autobusu a ocitáme se jak by anglicky hovořící řekli „in the middle of nowhere“ (v totálnim prdelákově). A opět jsme středem pozornosti...jak jinak. Místní prodavač nám cinknul telefonem pro odvoz a za nedlouho se objevuje minivan s roztomilým staříkem.Tak to je Joe. Vítá nás s úsměvem, objímá nás a odváží do Palmlea resortu. Joe a jeho žena Julie jsou úžasní. Je jim oběma přes 70, jsou to bývalí námořníci, kteří obepluli za 13 let celý svět a navštívili 157 (Joe) resp. 137 (Julie) zemí. Původem je Joe z USA a Julie z Austrálie, ale posledních 20 let procestovali a nakonec se usídlili tady, na Fiji. Koupili 49 akrů pozemku (cca 200.000m2) a během 3 let tu vybudovali eko farmu, chovají kozy, pěstují zeleninu, ovoce, prostě všechno, co potřebují. Mají tu také 4 chatičky pro hosty, ale v současné době jsme jediní, kdo tu je. Takže péče, které se nám dostává, je víc než královská. Všechna jídla, která Joe s Julie připraví, jsou naprosto geniální....nic podle jídelního lístku, všechno vždy po zjištění, na co asi máme chuť a podle ingrediencí, které zrovna zahrada dá. Jedním slovem lahůdka. Od prvního dne, co u nich jsme, máme pocit, že jsme na farmě u našich známých. Chovají se k nám, jako kdybychom byli členové jejich rodiny a my se tu opravdu cítíme jako v ráji. Možná i proto, že farmu mají daleko od civilizace a místo, kde jsme je turistickým ruchem ještě nezasaženo. <a href="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZFARn4s5rI/AAAAAAAAAjI/vKlWaQaLKm0/s1600-h/P2050238.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5301088907900544690" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 90px" alt="" src="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZFARn4s5rI/AAAAAAAAAjI/vKlWaQaLKm0/s400/P2050238.JPG" border="0" /></a><br /><br />Druhý den, co jsme přijeli, jsme jeli do města Labasa (čti Lambasa), obhlídnout místní trhy a už si začínáme zvykat na to, že po nás každý kouká....no ještě aby ne, v Labase a okolí prý žije cca 40 tisíc lidí a jen 6 trvale žijících bělochů.<br /><br />Všichni, kdo na farmě pracují, jsou místňáci a takže po 2 dnech jsme se objednali na audienci a ceremonii zvanou „sevusevu“ u místního „šéfa vesnice“ . Je zvykem přinést balík „kavy“ v hodnotě 15 nebo 20 FJD, úhledně zabalený v novinách (noviny mají svůj význam – noviny byly jediným pořádným zdrojem informací z okolního světa). Sevusevu trvá obvykle asi hodinku, záleží na tom, kolik kol pití kavy se koná (minimálně 2). I vlastní pití má svá pravidla. Pije se z kokosového ořechu. Před přijmutím pohárku je třeba tlesknout jednou a pozdravit (Bula Sía), vypít kavu jedním douškem a tlesknout třikrát. První napití je trošku šok. Kava je nápoj, který se vyrábí z kořene keře "Pepper", usuší se, nadrtí a zalije studenou vodou. Během přípravy pronáší šéf motlitbu za vesnici i za nás. Finální nápoj vypadá a chutná jako voda z kaluže nebo voda, kde jste právě vymáchali hnusnej smradlavej hadr. A pozor, první nápoj nesmíte odmítnout. Šéf se nás vyptává lámanou angličtinou na naši republiku a podle komentářů je nám jasné, že nemá páru, kde že to Česká republika leží. Slyšíme slova jako „Uzbekistán“, „Sibiř“ a když se zmiňujeme o tom, že v zimě máme sníh a teploty jdou pod bod mrazu, ČR posouvají na severní pól a nás mají za Eskymáky. Sranda. Postupně se k nám přidávají další vesničané a tak jsme poctěni ne dvěma, ale čtyřmi velkými mísami kavy. Jedna mísa stačí na dvě kola pro 6 lidí :D Po hodině a půl se loučíme procházíme si vesnici, navštěvujeme pár chatrčí a jedeme zpátky. Tím, že jsme se seznámili s místím velitelem a prošli obřadem sevusevu, máme nyní právo kdykoliv do vesnice přijít a být tam jako doma.<a href="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZFCajwfJ8I/AAAAAAAAAjY/c8Cas9Jn2hY/s1600-h/P2070064.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5301091260434425794" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 300px" alt="" src="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZFCajwfJ8I/AAAAAAAAAjY/c8Cas9Jn2hY/s400/P2070064.JPG" border="0" /></a><a href="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZFBSFHFIpI/AAAAAAAAAjQ/bHDgrgsZth4/s1600-h/P2060278.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5301090015257109138" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 300px" alt="" src="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZFBSFHFIpI/AAAAAAAAAjQ/bHDgrgsZth4/s400/P2060278.JPG" border="0" /></a></div></div></div></div></div></div></div></div></div></div></div></div></div></div>Terka a Vitekhttp://www.blogger.com/profile/12206902559485914317noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-3883669367466869534.post-59039352147279213152009-02-08T08:50:00.003+09:002009-02-10T16:50:23.865+09:00BRISBANE (stát Queensland)<a href="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZExAD2fNuI/AAAAAAAAAho/Fh9KSBCb8Eg/s1600-h/P1260135.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5301072113495389922" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 100px" alt="" src="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZExAD2fNuI/AAAAAAAAAho/Fh9KSBCb8Eg/s400/P1260135.JPG" border="0" /></a><br /><div><div>Brisbane nás překvapuje nejen počasím (je něco kolem půlnoci a je 30 stupňů a asi 90% vlhkost), taková sauna gratis přímo na ulicích města.<br />Rychle nasedáme do taxíku a frčíme do našeho hostelu. Bydlíme v doposud nejmodernějším a nejlepším backpackers – Chill backpackers. Máme opět svůj pokoj – klimatizovaný!!! – skvělé zázemí, kuchyně, herna, 2 terasy, paráda.<br /><div><div><div><br />Zde je místo na vsuvku s názvem „Vzpomínka na Adelaide“<br />Ráno se probouzíme a jsme podivně poštípaní. Komáři to rozhodně nejsou, ale štípanců máme každý minimálně 100, jeden vedle druhého a svědí to jak čert. Hned se nám vybavuje, co nám říkal Mathew, že v Adelaide backpackers mají tzv. bed bugs....netušíme, co to v češtině je, ale je to něco jako blecha, akorát, že to neskáče. Pije to krev (pouze v noci) a většinou to žije ve špíně, resp. ve špinavých matracích. Oba vypadáme opravdu k pohledání (fotku raději nepřikládáme). Konec vsuvky.</div><div> </div><div>Ráno se probouzíme a venku pěkně, ale opravdu pěkně prší – ještě, že nás Tasmánie připravila taky na jiný než jen slunečný počasí. Takže nic moc nepodnikáme, relaxujeme, chatujeme a necháváme všemu volný průběh.<img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5300208242194609810" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 300px" alt="" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SY4fUIebdpI/AAAAAAAAAgo/Jaw2tQc1Zhw/s400/bri4.JPG" border="0" /></div><div>Brisbane se nám líbí. Je to město, všude kolem je hodně lesů, deštných pralesů a kopců. Následující 4 dny trávíme spíš mimo město. Jedem do Australské ZOO, jedné z největších ZOO na světě – ZOO, která je zasvěcena Stevovi Irvinovi – legendárním„lovci krokodýlů“, který myslím vloni či předloni zemřel po bodnutí rejnokem. Tahle zoologická je boží.... je nádherně udělaná a zvířata tam mají většinou ve volné přírodě (ne na betonu), takže jedním slovem super. Stíháme vidět show s krokodýlama, tygrama, hladíme si dvouletého aligátora a vidíme spoustu jiných zvířat a zvířátek. Konečně taky tasmánského čerta, kterého jsme v Tasmánii nezahlédli.<br />Po ZOO následuje návštěva zábavních parků – Dream World a White water world – taková mega mega Matějská a ohromá plovárna s tobogánama a vodníma atrakcema. Oba řádíme jak malí Jardové a já dokonce přemáhám strach a jdu na tobogán – poprvé v životě (teda pokud jsem na něm nebyla jako malá a už si to nepamatuji).<a href="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZEvxmcrV1I/AAAAAAAAAhg/OSVJWQPyV34/s1600-h/bri2.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5301070765572708178" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 300px; CURSOR: hand; HEIGHT: 400px" alt="" src="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZEvxmcrV1I/AAAAAAAAAhg/OSVJWQPyV34/s400/bri2.JPG" border="0" /></a><a href="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZEvgpAFXUI/AAAAAAAAAhY/LrcuYHNBRZ0/s1600-h/bri1.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5301070474200309058" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 300px; CURSOR: hand; HEIGHT: 400px" alt="" src="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZEvgpAFXUI/AAAAAAAAAhY/LrcuYHNBRZ0/s400/bri1.JPG" border="0" /></a></div><br /><br /><br /><br /><br /><div>Brisbane – pro nás asi zatím nejhezčí místo, co jsme během našeho cestování navštívili. No jo, ale čeká nás Fiji, tak uvidíme, co budeme říkat potom :D<a href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZExNHmYHYI/AAAAAAAAAhw/re8-0x_lckc/s1600-h/P1260161.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5301072337839857026" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 300px" alt="" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZExNHmYHYI/AAAAAAAAAhw/re8-0x_lckc/s400/P1260161.JPG" border="0" /></a></div></div></div></div></div>Terka a Vitekhttp://www.blogger.com/profile/12206902559485914317noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-3883669367466869534.post-70596411077807128232009-02-08T08:25:00.005+09:002009-02-10T16:39:15.870+09:00TASMANIE<div><div><a href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SY4dd19E5WI/AAAAAAAAAgg/_LU2Xz-v9dU/s1600-h/tas2.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5300206209998316898" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 93px" alt="" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SY4dd19E5WI/AAAAAAAAAgg/_LU2Xz-v9dU/s400/tas2.JPG" border="0" /></a> Po vyprahlé Austrálii se ocitáme v zelené Tasmánii. Přijíždíme odpoledne do Hobartu, ubytováváme se a dáváme si oraz, přeci jen, to cestování unaví.<br />Druhý den brzy ráno vyrážíme na nejbližší horu Mount Welington (1271 m). Kromě cyklistů jsme jediní, co jsou nahoře (na hoře) :D Trošku nás překvapuje zima, která v těhle výšinách je, ale je to relativně pochopitelné. I když máme oba to nejteplejší, je to chvílema málo. Nicméně pohled, který se nám z Mt. Welingtonu naskýtá, je naprosto dechberoucí. Tasmánie je kopcovitá země, posetá zelení, lesy a deštnými pralesy. Hobart vypadá jako utopený v okolních jezerech...nádhera. <a href="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SY4csWjIi9I/AAAAAAAAAgY/wVgHTYA996c/s1600-h/tas1.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5300205359754415058" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 300px" alt="" src="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SY4csWjIi9I/AAAAAAAAAgY/wVgHTYA996c/s400/tas1.JPG" border="0" /></a><br /><br /><br /><br /><div><br /><div><div>Celý den cestujeme po národních parcích, vodopádech, navštěvujeme také lososo-pstruzí farmu (kde můžeme vidět asi 10 druhů různých odchoven lososů a pstruhů a ty macky můžeme taky krmit). V autě trávíme asi 6 hodin...takže když večer dorážíme do Zeehanu, jsme šťastní. Né teda tak úplně z našeho původně plánovaného v místním backpackers ubytování, které záhy vyměňujeme za místní motel, ale rádi, že máme pro dnešek naježdíno.</div><div> </div><div>Další den (opravdu nevíme, jestli je pondělí nebo sobota, nějak se nám to slívá) jedeme do Cradle Mountain National Parku, asi největšího parku v Tasmánii. Opět projíždíme nádhernou krajinou, sice trochu krápe, ale říkáme si: „Nejsme z cukru, to dáme“. No bohužel se potvrdilo to, co nám místní říkali, a to, že počasí v Tasmánii je naprosto nevyzpytatelné - než jsme dojeli přibližovacím autobusem k Dove lake, chcalo (pardon, ale jinak se to popsat nedá) tak moc, že jsme se museli vrátit zpátky. Naše letní oblečení místním podmínkám naprosto nevyhovovalo. Trošku nás to rozmrzelo, ale co, vybírat si nemůžeme a plánů máme ještě tolik, že holt jeden park neuvidíme. Přesto vůbec nelitujeme našeho velmi lehkého oblečení, které jinak pokrývá víc jak 99% našich představ o oblečení. Zbytek dne trávíme cestou v dešti do města Launceston (severo-severo-východ). Už neprší :D<a href="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZEonEhj_ZI/AAAAAAAAAhI/jMy4GyT5Thw/s1600-h/tas3.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5301062888086306194" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 300px" alt="" src="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZEonEhj_ZI/AAAAAAAAAhI/jMy4GyT5Thw/s400/tas3.JPG" border="0" /></a></div><div>Ráno vstáváme hodně brzy, protože nám Vítek připravil adrenalinový program – létání v korunách stromů. Nemám tušení, o co jde, ale těším se. Jedeme do Hollybank lesejku na Treetop Adventure. Když si nasazujeme sedáky a helmu, už je mi jasné, že to bude asi hustýýýý. Probíhá krátké školení o bezpečnosti, jak vlastně létat a jdeme na to. V podstatě se jedná o přemisťování ze stromu na strom pomocí přejíždění na laně....docela to sviští. Nejdelší úsek má něco kolem 300 metrů a rychlost, kterou se řítíme 50 metrů vysoko je skoro 55 km/h. Paráda, zima, ale paráda.<a href="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SY4bkmbCzQI/AAAAAAAAAgQ/FchTdhDog3g/s1600-h/IMG_3986.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5300204127064870146" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 300px; CURSOR: hand; HEIGHT: 400px" alt="" src="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SY4bkmbCzQI/AAAAAAAAAgQ/FchTdhDog3g/s400/IMG_3986.JPG" border="0" /></a></div><div>Poslední den chceme ještě něco podniknout, ale zjišťujeme, že nám cesta do Hobartu zabere víc, než jsme si plánovali, a tak se vydáváme podél severo-východního pobřeží zpátky do Hobartu a na letiště. Cestou stihneme navštívit ještě levandulovou farmu a na chvíli se ocitáme v Provance.</div><br /><div>Na letišti sedáme do kavárny a koukáme na týpka, který sedí vedle nás a na stole má naskládaných 7 prázdných lahví od piva....hmmm zřejmě slušnej oddíl a evidentně tu už čeká pěknou chvíli. No, netrvá to dlouho a Víťulka se s ním pouští do řeči. Padají z něj samé zajímavé informace – jedná se o hrdého 28letého Tasmánce, který se neostýchá někde mezi 7. a 13. pivem prozradit, že už stihnul za svůj krátký život sedět 4,5 roku ve vězení :D hmmmm Onen týpek, říkejme mu třeba „Ryan“ letí stejným letem jako my. Nasedáme do letadla, letíme a asi v půlce letu vidíme, že letušky přesouvají „našeho nového známého“ dopředu letadla a něco s ním diskutují. Přistáváme...konečně...těch letů už je za poslední týdny docela dost....no jo, ale najednou slyšíme, jak kapitán hlásí, že máme mezipřistání v Sydney...aha...dveře od letadla se otevírají a přichází 2 policisti. „Doufám, že tentokrát nejdou pro Vítka“, říkám si :D Kdepak...jdou si pro Ryana....vypadá to, že asi během letu proběhla nějaká neshoda či výměna názorů s ostatními cestujícími a letuškami, tak na něj poslali policajty. Hodinu čekáme, když se konečně opět odlepujeme od země a tentokrát už opravdu míříme do Brisbane. <a href="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZEuTlCxOeI/AAAAAAAAAhQ/30GOreas1Iw/s1600-h/tas4.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5301069150287903202" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 100px" alt="" src="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SZEuTlCxOeI/AAAAAAAAAhQ/30GOreas1Iw/s400/tas4.JPG" border="0" /></a></div></div></div></div></div>Terka a Vitekhttp://www.blogger.com/profile/12206902559485914317noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3883669367466869534.post-41543158423677049472009-01-24T06:11:00.012+09:002009-01-25T16:02:50.321+09:00ADELAIDE (stát Jižní Austrálie)<a href="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SXo397YvWaI/AAAAAAAAAfA/eoc9tWxtm0M/s1600-h/P1180302.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5294605848980445602" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 300px" alt="" src="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SXo397YvWaI/AAAAAAAAAfA/eoc9tWxtm0M/s400/P1180302.JPG" border="0" /></a> Tak jsme v Adelaide...přijíždíme čerstvoučký po asi hodinovém letu a trošku nás zaráží, na jak malé letiště přistáváme.<br /><br />Centrum tvoří pár ulic obklopených ze všech stran zelení (teda touhle dobou spíš suchými parky), krasne stare stavby viktorianskeho slohu (snad jsem se trefila) a par mrakodrapu, a stejne jako Perth ostatni ctvrte jsou roztahane od nevidim po nevidim.<br /><br /><br /><br /><br /><br /><a href="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SXo7QiaaKiI/AAAAAAAAAfw/DInuMhpcRQI/s1600-h/P1160229.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5294609467228957218" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 300px; CURSOR: hand; HEIGHT: 400px" alt="" src="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SXo7QiaaKiI/AAAAAAAAAfw/DInuMhpcRQI/s400/P1160229.JPG" border="0" /></a>Bydlíme v jedné z nejstarších budov v Adelaide (téměř 140 let staré), hostel, který připomíná svou atmosférou filmové hostely...ale líbí se nám...máme velký pokoj pro sebe a pozor, i s oknem, na dvorku je malý bar s čepovaným pivkem, takže první večer se tu snažíme družit s ostatními hosty a popíjíme místní pivko. <a href="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SXo6n1onLSI/AAAAAAAAAfo/be1Zv7ltXjM/s1600-h/P1160231.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5294608768014167330" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 300px; CURSOR: hand; HEIGHT: 400px" alt="" src="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SXo6n1onLSI/AAAAAAAAAfo/be1Zv7ltXjM/s400/P1160231.JPG" border="0" /></a><br />Ráno si půjčujeme kola (tuto službu nabízí Adelaide grátis) a vyrážíme projet centrum. Jak už jsme zmínili, centrum je neveliké, takže jsme za necelou hoďku zpátky.<a href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SXo6LsapyBI/AAAAAAAAAfg/1OnrmJgCzLA/s1600-h/P1170277.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5294608284503361554" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 97px" alt="" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SXo6LsapyBI/AAAAAAAAAfg/1OnrmJgCzLA/s400/P1170277.JPG" border="0" /></a> Slunce začíná pěkně pálit a tak si dáváme pohodový den. <a href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SXo5jD5Pe-I/AAAAAAAAAfY/3sSQLNvGHBw/s1600-h/P1180296.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5294607586431040482" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 300px" alt="" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SXo5jD5Pe-I/AAAAAAAAAfY/3sSQLNvGHBw/s400/P1180296.JPG" border="0" /></a>Další den (omlouváme se, ale úplně nám tu vypadávají informace o tom, jestli je pondělí nebo sobota a kolikátého je, takže prostě „další den“) si půjčujeme auto a máme namířeno do kopců a na jih do přístavního městečka Victor Harbor. Protože v Adelaide má večír začít bikový závod (Down Under Tour), kterého se zúčastňuje i Lance Armstrong (kdo neví, o koho jde, je trubka:), vracíme se na tuhle večerní exhibiční jízdu. Jsme překvapeni, kolik lidí je v ulicích a jen těžko se cpeme k mantinelům, abychom Lance zahlédli. Pořizujeme hromadu fotek a doufáme, že na některé z nich ho zachytíme. Ještě týž večer jedeme zpátky do Victor Harbor. Probouzíme se do nádherného dne, výhled z pokoje máme na oceán a dovolenková nálada je na 100%. Po snídani si půjčujeme motorový člun a vyrážíme řádit na širý oceán.<a href="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SXo8smeP5FI/AAAAAAAAAgA/pgjMAuJgkNs/s1600-h/P1190026.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5294611048866767954" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 300px" alt="" src="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SXo8smeP5FI/AAAAAAAAAgA/pgjMAuJgkNs/s400/P1190026.JPG" border="0" /></a> Paráda....jen škoda, že jsme neviděli ty delfíny a lachtany, na který nás nalákali :D<a href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SXo9WtYxmFI/AAAAAAAAAgI/I_-eggMB6y8/s1600-h/P1190005.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5294611772277364818" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 106px" alt="" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SXo9WtYxmFI/AAAAAAAAAgI/I_-eggMB6y8/s400/P1190005.JPG" border="0" /></a> Po hodince drandění vyrážíme zpátky do Adelaide, užíváme si krásného dne a večer ještě skáčeme pro osvěžení do oceánu. Protože nás čeká poslední noc v Adelaide, jsme tak trošku rozhodnutí ji prokalit. Máme parťáka (Mathew z Kanady) a když dochází sud s místním pivem, jdeme si do místního bottle shopu doplnit zásoby. Překvapivě mají i výběr z českých piv, takže každá národnost bojuje za vlastní značky.<br /><br />V půl druhé ráno opouští m řady kaličů (no teď už jen Vítka a Matthewa), a jdu na kutě...no a v tuhle chvíli začíná pánům teprve ta správná akce.<br /><br />Probouzím se ráno kolem půl šesté, ale Vítek, ten v pokoji ještě pořád není....safryš...snad nespí na verandě....jdu projít všechna možná místa, ale nikde ho nevidím...hmmmm, řikám si...kdepak asi ten uličník může být? Zatím netuším, že za 5 minut se všechno rozlouskne...bušení na dveře...otevírám s nadějí, že se Vítek vrací, ale kdepak....ten to není. Místo toho na mě vykukuje policejní strážník s dotazem, zda-li znám nějakého Vita....ale jo, znám říkám....copak se děje? V rychlosti jsem obeznámena s tím, že pánové trošku vyváděli a chtěli se podívat ,jak vypadá Adelaide z výšky, takže vylezli na protilehlou budovu...bohužel hlídanou....takže přijeli poldové, dali klepeta a jelo se do cely předběžného zadržení. No žádné drama (teď se mi to říká, s odstupem několika dní). Odjíždím na policejní stanici a čekám, co se bude dít. Naštěstí (možná i díky našemu brzkému odletu týž den) je Vítek v 6 hodin ráno propuštěn :D Vychází s uličnickým výrazem i kocovinou a mně se ulevuje.<br /><br />Odjíždíme do Tasmánie...hurá...těšíme se po vyprahlé Austrálii na krásnou přírodu, zelený lesy a trošku i na chladnější počasí.Terka a Vitekhttp://www.blogger.com/profile/12206902559485914317noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-3883669367466869534.post-82536013103875213192009-01-16T11:04:00.007+09:002009-01-24T06:40:20.037+09:00MELBOURNE (stát Victoria)<a href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SXA3z5wSNOI/AAAAAAAAAeI/0oB_5RdHg1c/s1600-h/P1140022.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5291790926976529634" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 98px" alt="" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SXA3z5wSNOI/AAAAAAAAAeI/0oB_5RdHg1c/s400/P1140022.JPG" border="0" /></a><br /><div>DEN 1<br />Odlétáme z Perthu a je nám smutně, ale tak nějak jinak. Nikdo se s námi v podstatě neloučí, ale oba cítíme, že téměř rok života v Perthu se nedá jen tak přejít mávnutím ruky.<br /><br />Byt máme předaný, poslední věci odeslané a jen s baťůžky vyrážíme vzhůru do města, kde potřebujeme zabít nějakých 8 hodin, než se vydáme na letiště. Uteče to jako voda, sedáme do autobusu a míříme směr Perth Domestic Airport (nejlevnější transport jak se zdá – 3,50 AUD).<br />Letadlo má téměř hodinové zpoždění, ale ikdyž jsme unaveni, nijak nám to nevadí. Horší je to v letadle. Místa málo a naše představa, že se v letadle hezky vyspíme, než dorazíme do Melbourne, se velmi brzo promění ve 4 hodinové vrtění, poposedávání a hledání ideálních poloh, kde by si člověk mohl aspoň trošku zdřímnout. Jestli spíme (spíme rozuměj, že máme zavřené oči) hodinu, je to hodně.<br /><br />Do Melbourne přilétáme ráno, cca v 7 hodin jejich času (oproti ČR už máme rozdíl 10 hodin), venku je už něco kolem 30 stupňů. Úplně první dojmy z cesty do centra jsou rozpačité – projíždíme industriální částí, všude beton, koleje, mrakodrapy a staré baráky a jedno ohromné „ruské kolo“.<br /><a href="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SXA0tl_5LBI/AAAAAAAAAdo/QcJ9MGnhQV8/s1600-h/P1140065.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5291787520059190290" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 300px" alt="" src="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SXA0tl_5LBI/AAAAAAAAAdo/QcJ9MGnhQV8/s400/P1140065.JPG" border="0" /></a><br />Ubytováváme se v centu v Greenhouse backpackers a dostáváme tzv. double room, z čehož se po otevření dveří stává temná cela bez oken s palandou a 2 plechovými skříňkami (rozměrově do 5 m2). Jsme ale tak unaveni, že je nám to jedno. Horší je, že musíme počkat, až nám pokoj připraví, abychom si mohli dát šlofíka. Jdeme se tedy projít, ale díky absenci spánku, procházíme městem jak zombie, nic moc nevnímáme. Pokoj máme naštěstí připraven už kolem 11 hodiny, takže nastavujeme budíka a jdeme se dospat. Moc nám to nejde, ale i hodinka spánku je dobrá.<br />Odpoledne vyrážíme na plavání do místních městských lázní a poté na večeři a za nočním životem, kterým je Melbourne vyhlášené. Máme štěstí, protože ve středu jsou tu tzv. noční trhy, kdy na ohromném tržišti zůstávají stánkaři a do toho vám tam hraje hudba, DJ, můžete si zahrát bingo, dát si spoustu docela zajímavého jídla (od afrických jídel, přes španělskou paellu až po asijské nudle). Fronty jsou ale na dlouho, tak hlad částečně zabíjíme pivem :D. Máme radost, že jsme se tam šli podívat, protože nás to nabíjí a je to něco, co Perth rozhodně neměl a co nám možná i chybělo.<br /><br />Cestou domů ještě zaskočíme do hospůdky, kterou máme hned za rohem od bydlení, dáme poslední pivečko a mažeme na kutě. Spíme jak dřeva až do druhého rána.<br /><a href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SXA1DW5gAkI/AAAAAAAAAdw/5dXHmdWpvEQ/s1600-h/P1140083.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5291787893962965570" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 300px" alt="" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SXA1DW5gAkI/AAAAAAAAAdw/5dXHmdWpvEQ/s400/P1140083.JPG" border="0" /></a><br />DEN 2<br />Vyrazime do zelene casti Melbourne / botanicke zahrady. Nabirame ale svizne tempo a uz po 2 hodinach mame hotovo. Tak se vydavame tramvajkou na nedalekou plaz jmenem St. Kilda. Asi jsme zmlsani rozlehlymi bilymi plazemi z Perthu, protoze tak nejak zazivame zklamani nad tim, zo vidime. Navic jeste nesviti slunicko a tak se brzy pakujeme, davame obidek, pivecko a svistime zpatky "domu" dat si slofika. Odpoledne mame naplanovanou navstevu jednoho z mistnich mrakodrapu s vyhlidkou, ktera je 250 m vysoko - 55 pater vytahem trva asi 40 vterin. Jsme uchvaceni 360stupnovym vyhledem na cele Melbourne. Navic mame moznost se sem vratit jeste vecer a videt Melbourne v noci. Skoro to ale nestihame, protoze se zasekavame v ubytovne na internetu. Jsme ale vytrenovani bezci :D a tak nasazujeme zavodni tempo a bezime co se da. Stihame to paradne. Vyhled je proste dechberouci. Fotime jednu fotku za druhou az do chvile, kdy jsme pozadani vyhlidku opustit. Nejvyssi cas si dat male pivco a jit na kute. Presne to delame. <a href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SXA15zzOtCI/AAAAAAAAAd4/RCFJI7YU6aA/s1600-h/P1150124.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5291788829434229794" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 91px" alt="" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SXA15zzOtCI/AAAAAAAAAd4/RCFJI7YU6aA/s400/P1150124.JPG" border="0" /></a><br /><a href="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SXDxhec3enI/AAAAAAAAAeQ/-0z6I0MhRuM/s1600-h/P1150201.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5291995119572449906" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 300px" alt="" src="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SXDxhec3enI/AAAAAAAAAeQ/-0z6I0MhRuM/s400/P1150201.JPG" border="0" /></a><a href="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SXA3Ii1YRrI/AAAAAAAAAeA/_1UKKF2OMOc/s1600-h/Night+Melbourne+Panorama+3a.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5291790182089508530" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 118px" alt="" src="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SXA3Ii1YRrI/AAAAAAAAAeA/_1UKKF2OMOc/s400/Night+Melbourne+Panorama+3a.jpg" border="0" /></a><br />DEN 3<br />Rano vstavame, davame sprsku, snidani a snazime se nacpat vsechny veci do batuzku (jakto, ze je tam ted min mista ikdyz jsme nic nekoupili?) a vyrazime na letiste.<br />Za pul hodiny nastupujeme do letadla, ktere leti nadhernych 50 minut do Adelaide.</div>Terka a Vitekhttp://www.blogger.com/profile/12206902559485914317noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-3883669367466869534.post-91496146126926058262009-01-11T13:15:00.002+09:002009-01-11T13:30:13.309+09:00LOUČÍME SE S PERTHEM<a href="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SWl1n5sOVMI/AAAAAAAAAdY/EANCiXhNY8s/s1600-h/DSC_0116.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5289888565685015746" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 400px; CURSOR: hand; HEIGHT: 268px" alt="" src="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SWl1n5sOVMI/AAAAAAAAAdY/EANCiXhNY8s/s400/DSC_0116.JPG" border="0" /></a><br /><div><span style="font-family:verdana;">...už je to tak. Za 2 dny opouštíme Perth a Západní Austrálii a míříme na několikaměsíční cesty na východ.</span></div><br /><div><span style="font-family:verdana;"><br />Máme za sebou pohodové Vánoce plné mořských potvor a parádní cestování na jih s Horymírem a Janou, kteří nás přijeli na 8 dní navštívit. Hodně jsme kalili a taky hodně cestovali. Co všechno jsme viděli a zažili, na to se můžete mrknout na webu s fotkami - </span><a href="http://picasaweb.google.cz/Vit.Kovarik"><span style="font-family:verdana;">http://picasaweb.google.cz/Vit.Kovarik</span></a></div><br /><div><br /><span style="font-family:verdana;">Teď už jen dát barák do původního stavu, prodat káru, odhlásit internet a vyrazit s baťůžky na letiště. V úterý v noci letíme do Melbourne (na 3 dny), pak do Adelaide (na 4 dny), poté se dáme na 5 dní studenou Tasmánii (asi jen 20 stupňů), pak zpátky do tepla do Brisbane (taky na nějakých 5 dní) a pak hurá do trop na Fiji, kde nás čeká skoro 3 týdny dlouhá dovča. Poslední zastávkou bude Sydney a pak hurá hurá hurá hurá domů do ČR.</span></div>Terka a Vitekhttp://www.blogger.com/profile/12206902559485914317noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3883669367466869534.post-48196473166871646702008-12-14T12:22:00.003+09:002008-12-14T13:03:44.348+09:00AUSTRALIA - promotion videoPOJEĎTE ZA NÁMI DO AUSTRÁLIE, MÁME TU SPOUSTU KRÁSNÝCH ZVÍŘÁTEK!<br /><br /><br /><iframe allowfullscreen='allowfullscreen' webkitallowfullscreen='webkitallowfullscreen' mozallowfullscreen='mozallowfullscreen' width='320' height='266' src='https://www.blogger.com/video.g?token=AD6v5dz8fZ9DI_1yovS7SXvGmLzX4dJwDlI1Ss-tqB6KBX5_kupqlxq006RNGWT3IQsjcGaWKAhe9DOiKjV1avifhg' class='b-hbp-video b-uploaded' frameborder='0'></iframe>Terka a Vitekhttp://www.blogger.com/profile/12206902559485914317noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3883669367466869534.post-62425831235807413272008-12-09T19:30:00.026+09:002008-12-09T22:43:46.390+09:00ROAD TRIP DOWNSOUTH: Yallingup – Glencester Tree – Ironman Busselton<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5YRN_QSVI/AAAAAAAAAco/9swa323U5Lo/s1600-h/DSC_0295.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 400px; height: 268px;" src="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5YRN_QSVI/AAAAAAAAAco/9swa323U5Lo/s400/DSC_0295.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5277752866160789842" border="0" /></a>Je pondělí večer a my jsme se právě vrátili z 5 denního výletu na jih Austrálie….jedním slovem PARÁDA. Za těch pět dní jsme stihli vidět luxus v australském pojetí, vyšplhat na strom vyšší než Petřínská rozhledna, Vítek si „odskočil“ na Ironmana zatímco já se koukala na delfíny v oceánu….a v neposlední řadě jsme velmi zblízka viděli klokana (možná víc, než jsme chtěli). Vrátili jsme se sluncem přižahlí přesto šťastní.<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5WT9FYVWI/AAAAAAAAAcA/LNF2je5oaaE/s1600-h/DSC_0108.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 400px; height: 268px;" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5WT9FYVWI/AAAAAAAAAcA/LNF2je5oaaE/s400/DSC_0108.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5277750714139432290" border="0" /></a><br /><br />No myslím, že za takhle stručné vyprávění bychom si jistě vysloužili nějaký komentář, tak to vezmeme popořadě.<br /><br />Na jih jsme vyrazili už ve středu odpoledne a do Yallingup dorazili něco kolem 9 večer. Bydleli jsme u Annie (ženská, pro kterou pracuju), která na jihu právě dostavěla 2 vily (no comment). Přivítala nás ozvěna ohromné vily celé obložené mramorem, a jediné, na co jsme se vzmohli bylo „wow“. Zatím ještě trošku nezabydlené, ale luxusní sídlo v cípu Yallingupu.<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5RA3uA7KI/AAAAAAAAAaw/4iZC5Usyx2Y/s1600-h/DSC_0058.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 400px; height: 268px;" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5RA3uA7KI/AAAAAAAAAaw/4iZC5Usyx2Y/s400/DSC_0058.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5277744888723598498" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5RUFNmvHI/AAAAAAAAAa4/Fc5YiqARbr0/s1600-h/DSC_0047.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 400px; height: 268px;" src="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5RUFNmvHI/AAAAAAAAAa4/Fc5YiqARbr0/s400/DSC_0047.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5277745218763275378" border="0" /></a><br />Večer jsme ulehli do jedné ze 4 ložnic a skoro po roce se vyspali na posteli, která svými rozměry konečně připomínala dvojlůžko a hlavně, nehoupala se jako postel vodní :D<br /><br />Ráno jsme vyrazili do Busseltonu, omrknout Ironman Village (jo, jo, je to tady docela veliká a populární událost, takže tady vznikla malá železňácká vesnička s místy pro kola, všechny věci závodníků, hlavní stan, tribuny a několik velkých stanů s občerstvením a věcmi na prodej....navíc se sem vešel i stan s DJ :D<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5TBgYXmHI/AAAAAAAAAbI/JfprJbQ1se8/s1600-h/DSC_0043.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 400px; height: 268px;" src="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5TBgYXmHI/AAAAAAAAAbI/JfprJbQ1se8/s400/DSC_0043.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5277747098661918834" border="0" /></a>Vítek si dal lehký trénink, <a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5TqdqE-QI/AAAAAAAAAbQ/uAT3-QgDsI0/s1600-h/DSC_0044.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 400px; height: 268px;" src="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5TqdqE-QI/AAAAAAAAAbQ/uAT3-QgDsI0/s400/DSC_0044.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5277747802305526018" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5SREFL7-I/AAAAAAAAAbA/aTBLq25lenk/s1600-h/DSC_0037.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 400px; height: 268px;" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5SREFL7-I/AAAAAAAAAbA/aTBLq25lenk/s400/DSC_0037.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5277746266431549410" border="0" /></a>zaregistroval se a dali jsme si pohodový den. Druhý den jsme vyrazili na výlet – já jsem chtěla vidět vinice v Margaret River (no co vám budu povídat, prostě vinice) a mrknout po okolí (MR je od Busseltonu jen asi 30 km). To jsem ale netušila, že Vítek má v plánu jet trošku dál. Vyrazili jsme nakonec asi 150 km od Yallingupu směr na jih...skoro se nám podařilo dojet do Augusty, ale v okolí byla jedna rarita, tzv. „giant trees“, tak jsme zvolili přírodu před městem. Dorazili jsme do lesa připomínajícího spíš prales, kde lítaly barevný andulky. <a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5UGhe_wqI/AAAAAAAAAbY/OReXzy274og/s1600-h/DSC_0007.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 400px; height: 268px;" src="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5UGhe_wqI/AAAAAAAAAbY/OReXzy274og/s400/DSC_0007.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5277748284369126050" border="0" /></a>To už jsme věděli, že nás čeká cesta nahoru, nahoru na korunu jednoho stromu. Šplhalo se po takových železných stupínkách a jištění bylo neviditelným plotíkem z drátečku, který se vinul okolo (a to jsme se ještě museli vyhýbat těm, co šli dolů. Já, která si výšek obyčejně užívám jsem přeci jen měla lehce stažené svěrače: ) <a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5Uyn3-AkI/AAAAAAAAAbg/X8pa14KswIk/s1600-h/DSC_0011.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 268px; height: 400px;" src="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5Uyn3-AkI/AAAAAAAAAbg/X8pa14KswIk/s400/DSC_0011.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5277749041998725698" border="0" /></a>Ale rozhodně to stálo za to, dívat se z koruny jednoho ze stromů, které jsou vysoké něco kolem 60 metrů, to bylo něco. <a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5VQq1QjMI/AAAAAAAAAbo/Pu0FF34NSpU/s1600-h/IMG_0018.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5VQq1QjMI/AAAAAAAAAbo/Pu0FF34NSpU/s400/IMG_0018.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5277749558188739778" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5VinyYnCI/AAAAAAAAAbw/AG96GvBewTE/s1600-h/IMG_0025.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5VinyYnCI/AAAAAAAAAbw/AG96GvBewTE/s400/IMG_0025.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5277749866609024034" border="0" /></a>Kochačka. Pár fotek. A hurá zpátky dolů. Uff, zvládla jsem to.<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5V3FIZaxI/AAAAAAAAAb4/1RfjThHpQPc/s1600-h/DSC_0071.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 400px; height: 268px;" src="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5V3FIZaxI/AAAAAAAAAb4/1RfjThHpQPc/s400/DSC_0071.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5277750218083363602" border="0" /></a><br /><br />Večer nás čekala ve vesničce ještě Carbo party – takový bufet pro asi 2000 lidí v jednom ze stanů....večeře s heslem „Milujeme kalorie“ – hezký bylo, že pánové se cpali povětšinou těstovinami, masem, ovocem a sladkostmi, zatímco ženský se snažili „držet linii“ v duchu salátků a maximálně něco málo masa.....no a dortíček na konci proběhl samozřejmě taky :D<br /><br />Zase další luxusní spaní a byla sobota, čas na odevzdání všech věcí na závod, kola do depa a ještě poslední ladící trénink. Počasí se konečně umoudřilo, přestalo pršet a objevilo se i slunce – výborný načasovaní před závodem. Odpolko jsme se ubytovali v motelu v Busseltonu, ale bylo nám tak nějak jasné, že tam spát nebudeme....raději si přivstaneme a pojedeme půl hodiny z Yallingupu. Protože nás ráno čekalo vstávání něco kolem půl třetí ráno, do hajan jsme šli před sedmou. Uteklo to nějak rychle a už bylo ráno...teda byly 2 hodiny ráno a Vítek už byl vzhůru...no výraz „už“ není asi ten správný...spíš bych měla říct „ještě“. Vstávačka, já šla péct lívanečky, které jsou ideální hned po závodě a Vítek začal pořádnou snídaní o několika chodech. Časově jsme to zvládali tak akorát, bychom kolem páté ráno dorazili do Busseltonu.<br /><br />Vesnička, ač ještě v relativně velkém šeru již žila....kolem se motalo tisíce závodníků a aspoň jednou tolik rodinných příslušníků a všech, co šli už od rána povzbuzovat.<br />Plavání bylo podél mola, které má 1.8 km....byl zrovna úsvit a všichni vyrazili do boje o titul Ironman Západní Austrálie. Chvíli to vypadalo, že do moře napadalo tisíce racků :D Plavalo se podél celého mola a druhou stranou zpátky. Voda měla jen něco kolem 18 stupňů. Vítek profrčel kolem mola a zpátky za neuvěřitelný čas 1:07:44. Zmrzlej mazal do převlíkárny, chytil kolo a vyrazil na 180.2 km dlouhou cyklotůru. To už se podél cest objevovalo docela dost fanoušků, všelijaké týmy z Rakouska, Kanady, Austrálie a taky já, jediná česká fanynka. Foťák na krku, v kapse zasunutou násadu od koštětě, na které vlála česká vlajka, jsem se snažila v prvním kole identifikovat Vítka a ostatní české závodníky. Chvílemi to bylo trošku na palici...když se kolem vás mihlo rychlostí více jak 30 km/hod třeba 6-10 kol s čísly a já se snažila identifikovat jestli to byl Čech a ještě si k tomu přiřadit jméno, abych nepovzbuzovala Honzu, když by to byl třeba Mirek :D<br /><br />Začalo se dělat poněkud vedro.....odhaduji, že v 10 už mohlo být krásných 25 stupňů a na obloze ani mráček. Namazaná od hlavy k patě (bohužel zapomenuvší na kouty jsem skončila se spáleninami prvního stupně, takže teď to vypadá, že mam podél vlasů fialovou čelenku :D) jsem chodila po trase a lovila záběry z kola. Kolo dal Vítek za 5:28:17. Ufff....to mně by museli po takovýhle štrece amputovat nohy....kdybych vůbec dojela do cíle. No a teď už to byla brnkačka, jen si zaběhnout maratónek (42.2 km) a bude mít titul Ironman WA v kapse. No nám fanouškům se to řekne....vedro už bylo neuvěřitelný, na sluníčku určitě 40 stupňů....lidi se snažili schovat do stínů stromů, keřů či stanů, ale kluci a holky závodníci, ty se neměli kam schovat, pěkně všechno na slunci. Na některých běžcích začala být vidět únava ze závodu a z vedra a kilometry ubíhaly pomaleji a pomaleji.<br /><br />Každý, kdo ale vyčerpání a slunce překonal, dobíhal s úsměvem od ucha k uchu, koridorem fanoušků a všech, kdo si chtěli plácnout rukou s IRONMANem. Má to...dal to....VÍTEK JE IRONMAN WA s finálním časem 10 hodin 21 minut 42 vteřin. O 3,5 kila lehčí, s kilem soli na dresu ale pocitem neuvěřitelného štěstí a úlevy. Stejné pocity jsem měla i já....unavená, ale šťastná. Vítek je můj Ironman!<br /><br />V pondělí jsme šli do vesničky nechat na krásnou medaili vygravírovat časy a odfčeli zpět do Perthu, zase pěkně zpátky do reality, tj. někdo do školičky a jinej zase do rachoty.<br />Sláva nazdar výletu!<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5XeImIbyI/AAAAAAAAAcY/ag6UF9Sa6Zo/s1600-h/DSC_0025.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 268px; height: 400px;" src="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5XeImIbyI/AAAAAAAAAcY/ag6UF9Sa6Zo/s400/DSC_0025.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5277751988539911970" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5W_0EzC1I/AAAAAAAAAcQ/eujUyRds2MU/s1600-h/DSC_0014.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 400px; height: 268px;" src="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5W_0EzC1I/AAAAAAAAAcQ/eujUyRds2MU/s400/DSC_0014.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5277751467635313490" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5ZRz-k0kI/AAAAAAAAAcw/QjyG7p8JOWY/s1600-h/Vitek-swim.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 400px; height: 268px;" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5ZRz-k0kI/AAAAAAAAAcw/QjyG7p8JOWY/s400/Vitek-swim.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5277753975870116418" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5Xu8ekHBI/AAAAAAAAAcg/2mbhCNv1SHo/s1600-h/DSC_0028.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 400px; height: 268px;" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5Xu8ekHBI/AAAAAAAAAcg/2mbhCNv1SHo/s400/DSC_0028.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5277752277344721938" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5ZmIGLW5I/AAAAAAAAAc4/v6vRdpEV7Ow/s1600-h/Vitek_bike.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 400px; height: 268px;" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5ZmIGLW5I/AAAAAAAAAc4/v6vRdpEV7Ow/s400/Vitek_bike.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5277754324868094866" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5Wlu1FGfI/AAAAAAAAAcI/FOaLp2F5iyA/s1600-h/DSC_0003.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 400px; height: 268px;" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5Wlu1FGfI/AAAAAAAAAcI/FOaLp2F5iyA/s400/DSC_0003.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5277751019550611954" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5aBkwFroI/AAAAAAAAAdA/csr2aoBrdYs/s1600-h/Vitek_run.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 268px; height: 400px;" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5aBkwFroI/AAAAAAAAAdA/csr2aoBrdYs/s400/Vitek_run.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5277754796416544386" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5ah7d0ZSI/AAAAAAAAAdI/iDpnwxo3uZc/s1600-h/Vitek_finish.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 268px; height: 400px;" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5ah7d0ZSI/AAAAAAAAAdI/iDpnwxo3uZc/s400/Vitek_finish.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5277755352269743394" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5bHBEvjXI/AAAAAAAAAdQ/HMHu1Ren3wM/s1600-h/DSC_0479.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 268px; height: 400px;" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/ST5bHBEvjXI/AAAAAAAAAdQ/HMHu1Ren3wM/s400/DSC_0479.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5277755989430340978" border="0" /></a>Terka a Vitekhttp://www.blogger.com/profile/12206902559485914317noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-3883669367466869534.post-69875261470126182772008-10-19T18:55:00.001+08:002008-10-19T18:57:41.742+08:00OBRÁZKY ANEB NAŠE FOTOALBUM UŽ JE KONEČNĚ ONLINEAbyste taky viděli víc obrázků než jen na blogu (kam se to pomalu a těžko loaduje), tak pro vás Vítek připravil archiv obrázků na Picasu.<br /><br />Tady je LINK <a href="http://picasaweb.google.cz/Vit.Kovarik">http://picasaweb.google.cz/Vit.Kovarik</a><br /><br />Navíc odkaz najdete na pravé straně blogu (tam, kde je prolink např. na počasí, zprávy apod)Terka a Vitekhttp://www.blogger.com/profile/12206902559485914317noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3883669367466869534.post-83042386877441282562008-10-19T18:51:00.004+08:002008-10-19T18:55:23.866+08:00PAVOUK V DOMĚ PRÝ PŘINÁŠÍ ŠTĚSTÍ<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPsRxuzjDmI/AAAAAAAAATk/GiKgEgnWKSc/s1600-h/748px-Redback_frontal_view.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPsRxuzjDmI/AAAAAAAAATk/GiKgEgnWKSc/s400/748px-Redback_frontal_view.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5258816535960686178" border="0" /></a><br />Tak kromě země REDNECKŮ je Austrálie i země REDBACKŮ :D<br />Něco mají sice tyto dva tvorové stejného (to je ta červená barva na zadní straně těla), ale redbackové jsou přeci jen trošku nebezpečnější. S jedním takovým jsme se potkali dnes ráno v garáži....ano, řeč je o malém (0.3 – 1 cm velikém) pavoučku.<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPsR7uijoNI/AAAAAAAAATs/r8X-SdMsZj0/s1600-h/IMG_0071.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPsR7uijoNI/AAAAAAAAATs/r8X-SdMsZj0/s400/IMG_0071.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5258816707688112338" border="0" /></a><br /><br />Podle internetových análů je Redback jeden z nejjedovatějších pavouků v Austrálii. Výhoda je, že není útočný a kousnutí nebývá smrtelné (tedy aspoň od r. 1956 nikdo na kousnutí nezemřel). Jediné, co nás může po kousnutí čekat, je horečka, bolest, zimnice a podobné příznaky.<br />My jsme však na tuhle havěť připraveni, máme velký sprej Mortein a siláka Vítka, který nebojácně zakročí a nemilosrdně pavouka zabije (prý to přináší smůlu, ale jsme v Austrálii a tady je to všechno vzhůru nohama, takže to vlasně určitě znamená štěstí).<br /><br />Redback je jeden z kanibalistických tvorů, samička samečka dost často po páření zabíjí. No má přeci jen trošku navrch, je asi 1 cm veliká oproti chudáčkovi klukovi, který má 3-4mm.<br />Preventivně uděláme prohlídku celýho baráku, jestli tady těch krasavců nemáme více :DTerka a Vitekhttp://www.blogger.com/profile/12206902559485914317noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3883669367466869534.post-56782875778676828622008-10-19T17:35:00.009+08:002008-10-22T18:44:13.010+08:00LANCELIN - MĚSTO S VLASTNÍ POUŠTÍ<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPsANtP0Z7I/AAAAAAAAASk/GldVxsXS4J4/s1600-h/DSC_0037.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPsANtP0Z7I/AAAAAAAAASk/GldVxsXS4J4/s400/DSC_0037.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5258797225369429938" border="0" /></a>Další výlet. Hurá. Tak jsem se konečně dočkala :D Po týdnech „prudění“, že se někam chci podívat, se mi to splnilo. Díky dalšímu dlouhému tréninku a větru, který tentokrát vanul od jihu, jsme vyrazili tentokrát na sever. Vítek na kole, ja károu. Slunce docela peklo (už nám tu konečně začalo pořádné jaro, 30 stupňů je už tady na denním pořádku) a to, že má být pod mrakem, se rosničkám tentokrát moc nepovedlo, bylo azuro, víc než 100% :D<br /><br />Naší zastávkou bylo malé městečko Lancelin, po silnici nejkratší cestou asi 127 km z Perthu (od našeho baráku jen 118km). No jo, ale to by Vítkovi na trénink nestačilo, takže ten si to protáhnul ještě o nějakých 50 km na výsledných 172 km .<br /><br />No, tak zpátky do Lancelinu. Je to malá rybářská spíše vesnička než město (s maximálně pár stovkami obyvatel) s osamoceným hotelem, pár baťůřkáskýma ubytovnami (backpackers), bufetem a bottleshopem (alkáč šop). Místo, kam si Perťané chodí oddáchnout, zarybařit nebo zasurfovat na bílých písečných dunách.<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPsAkMTdvbI/AAAAAAAAASs/_isRcjb28do/s1600-h/DSC_0038.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPsAkMTdvbI/AAAAAAAAASs/_isRcjb28do/s400/DSC_0038.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5258797611663343026" border="0" /></a><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPsK_JPIOVI/AAAAAAAAATU/LkIzPkkptb4/s1600-h/DSC_0136.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPsK_JPIOVI/AAAAAAAAATU/LkIzPkkptb4/s400/DSC_0136.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5258809069812595026" border="0" /></a><br />Když Vítek dorazil, dal si mobilní sprchu (z 1,5 l pet lahve), převléknul a vyrazili jsme na čumendu na pláž (k vodě se dá zajet autem, myslím tím třeba až do vody :D).<br /><br />Na pláži jsme chvilku pozevlili (trošku to foukalo a ze šunko-sýrových sandwichů se stávala trojkombinace – sand-ham&cheese) a vydali se do místní pouště, která byla vidět už z hlavní silnice. Doporučení, že pouštní krajina je pouze pro 4WD auta<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPsQcJ01iFI/AAAAAAAAATc/w9SRDoyf9sM/s1600-h/pic_01.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPsQcJ01iFI/AAAAAAAAATc/w9SRDoyf9sM/s400/pic_01.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5258815065745098834" border="0" /></a> jsme brali relativně vážně, neradi bychom zůstali trčet někde v piheli (sice cedule na místní odtahovku byly docela častý, ale nechtěli jsem to riskovat). Už z pískového parkoviště byly vidět ohromný nádherě bílý duny. Takhle nějak si představuju Saharu....písek, písek, písek, písek,...<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPsBtb4_lJI/AAAAAAAAAS0/5pTY0sGAxOA/s1600-h/DSC_0068.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPsBtb4_lJI/AAAAAAAAAS0/5pTY0sGAxOA/s400/DSC_0068.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5258798869977732242" border="0" /></a><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPsFc38xb2I/AAAAAAAAAS8/yv_lp7QMjfo/s1600-h/DSC_0093.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPsFc38xb2I/AAAAAAAAAS8/yv_lp7QMjfo/s400/DSC_0093.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5258802983498510178" border="0" /></a>Co vám budu povídat, nádhera, jemný bílý písek všude kolem vás, nádherný duny, sice to díky větru trošku štípalo, ale stálo to za to. Vyšplhali jsme se na několik dun, udělali hromadu fotek, pokochali se nádherným výhledem a chvilku koukali na partičku, co přijela za sandboardingem (sjíždění po zadku na prkně...no nekupte to asi jen za 80 dolarů). Kromě místa pro sandboarding je Lancelin poušť taky skvělý místo pro chlapy, který chtěj blbnout na čtyřkolkách nebo kroskách.<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPsKkTdhLwI/AAAAAAAAATM/UoQ4U_AU4BM/s1600-h/DSC_0116.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPsKkTdhLwI/AAAAAAAAATM/UoQ4U_AU4BM/s400/DSC_0116.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5258808608700837634" border="0" /></a><br />Vyblbnutí jak malí Jardové, s pískem i v uších jsme se asi po hodině courání po dunách vydali najít naše odložené ťapky a rozpálené auto a hurá domů.<br /><br />Tohle byl asi nejhezčí výlet, co jsme tu zatím podnikli :D Poděkování patří nejen Vítkovi, ale i jeho trenérovi a jižnímu větru. Bez nich bych se tam asi nikdy nedostala.Terka a Vitekhttp://www.blogger.com/profile/12206902559485914317noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-3883669367466869534.post-5842354069094212732008-10-13T13:18:00.013+08:002008-10-13T13:58:25.245+08:00YORK - MĚSTO DUCHŮ<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPLfdIda9DI/AAAAAAAAARk/3rXU-z_Tv8Q/s1600-h/shapeimage_1.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPLfdIda9DI/AAAAAAAAARk/3rXU-z_Tv8Q/s400/shapeimage_1.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5256509406674875442" border="0" /></a>York (čti Jók), nejstarší vnitrozemské město v Západní Austrálii. Je tu bráno jako za relativně velikou raritu, neboť založení se datuje do roku 1831(jen 2 roky poté, kdy byla oficiálně „založena“ WA). Pro nás Evropany možná asi trošku „historicky“ úsměvné. Na první pohled normální klidná víska s hruba 3,5 tis obyvateli.<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPLhp2ZoieI/AAAAAAAAAR8/hho-8XZMJ24/s1600-h/77896_2__TN800.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPLhp2ZoieI/AAAAAAAAAR8/hho-8XZMJ24/s400/77896_2__TN800.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5256511824188705250" border="0" /></a><br />Do Yorku jsme se dostali díky několika skutečnostem – foukal jiho-západní vítr (to byl požadavek Vítka, aby mohl jet svůj téměř 5hodinový trénink na kole s větrem v zádech) a také doporučení od lidí z práce.<br />Cesta do Yorku (vzdálený asi 97 km od Perthu) trvala autem téměř 2 hodiny (s asi 15 minutovým sdržením v Northamu, kde mne chytli policajti za telefonování během řízení – jako na potvoru jsem zrovna telefonovala s Ondrou PECHem....někomu z vás to jméno bude již z našeho blogu povědomé – no co dodat, bez milosti a bez okecávání, pokuta $250...auuu)....takže jedeme zpátky do Yorku.<br />S Vítkem jsme si plánovali takový menší výletík až dojede na kole, obídek a procházku. York nás asi trochu překvapil svojí „maličkostí“, takže jsme prošli hlavní ulici, udělali pár snímků historických budov (musím říct, že ty se mi líbily, vypadaly opravdu jako z minulého století) a místo oběda si zašli do kavárny Bugatti na café latté / cappucino a nějaký dortík. Během toho, co jsme popíjeli kafíčko kavárna zavřela (přeci jen byla sobota, 16.30). Takže jsme naskočili do auta a vyrazili jsme na další téměř dvouhodinovou cestu domů.<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPLfTeIErBI/AAAAAAAAARc/CnETRmBuU50/s1600-h/DSC_0018.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPLfTeIErBI/AAAAAAAAARc/CnETRmBuU50/s400/DSC_0018.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5256509240692222994" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPLeeCDbunI/AAAAAAAAARU/zfBHzbXfwPI/s1600-h/DSC_0021.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPLeeCDbunI/AAAAAAAAARU/zfBHzbXfwPI/s400/DSC_0021.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5256508322623502962" border="0" /></a><br />Pro mne byla sobota dnem řízení a pokut (jen jedné, ale v hodnotě několika), pro Vítka dnem skvělého tréninku (najel přes 140 km a vypadal naprosto fresh....how come?)<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPLhgLny9AI/AAAAAAAAAR0/Eh_jcyuEcEI/s1600-h/77896_1__TN800.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPLhgLny9AI/AAAAAAAAAR0/Eh_jcyuEcEI/s400/77896_1__TN800.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5256511658086560770" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPLggSGIyLI/AAAAAAAAARs/OCaPmgXDY70/s1600-h/77896_0__TN800.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SPLggSGIyLI/AAAAAAAAARs/OCaPmgXDY70/s400/77896_0__TN800.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5256510560312805554" border="0" /></a>Terka a Vitekhttp://www.blogger.com/profile/12206902559485914317noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-3883669367466869534.post-62345197461538718362008-08-19T21:11:00.017+08:002008-08-20T20:20:50.693+08:00KLOKANÍ KRCHOV<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKrPAqN_VVI/AAAAAAAAAQU/hTWaf9fU2TM/s1600-h/DSC_0193.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKrPAqN_VVI/AAAAAAAAAQU/hTWaf9fU2TM/s400/DSC_0193.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5236225127011538258" border="0" /></a>Sobotní kocovinu z levného vína (týká se Terky) a celonočního ponocování u počítače (týká se Vítka) jsme v neděli rozehnat na hřbitov...není nad to si udělat krásnou, romantickou procházku... navíc, když tak nádherně svítilo sluníčko.<br /><br />Circa 20 km od našeho baráku je veliký hřbitov, známý tím, že jsou na něm klokani....překvapivě živí :D<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKrJZrXeIHI/AAAAAAAAAPk/SboXRzp8KC4/s1600-h/DSC_0120.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKrJZrXeIHI/AAAAAAAAAPk/SboXRzp8KC4/s400/DSC_0120.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5236218959746703474" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKrJ0wSGt_I/AAAAAAAAAPs/bNEXS_DKQOk/s1600-h/DSC_0124.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKrJ0wSGt_I/AAAAAAAAAPs/bNEXS_DKQOk/s400/DSC_0124.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5236219424922843122" border="0" /></a>Tak tenhle hřbitov vůbec nezavání smutkem, všude spousta zeleně, kytek (umělých jak na střelnici, ale proč?), místo smutných velkých hrobů jen malé náhrobky se jménem (či nápisem RESERVED)....najdete tu i kavárnu (hnedka za krematoriem, ale na to jsme bohužel neměli žaludek), jen jednu věc jsme tam nenašli – místo na BBQ...to maj kluci australský ještě co dohánět.<br /><br />Hřbitov je vlastně ohromný park, všude se dostanete autem.....my jsme ale v rámci naší detoxikace zvolili chůzi. Ve spodní části parku se najednou objevili 2 klokani, a další 4 a další....spousta klokanů s mrňousema v kapse.....no krása...nebyli teda tak ochočení jako v Serpentine Fall parku, ale byli tam. Hopsali, ládovali se živýma karafiátama (aha, tak teď už ty PVC kytky dávají smysl) a vypadalo to, že tam mají nějakou rodičovskou slezinu.<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKrKaaudHpI/AAAAAAAAAP0/JV33OKP99nU/s1600-h/DSC_0128.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKrKaaudHpI/AAAAAAAAAP0/JV33OKP99nU/s400/DSC_0128.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5236220071971200658" border="0" /></a><br /><br />Až při odchodu jsme si přečetli ceduli, že se k nim nemáme přibližovat na 5 metrů (tak zrovna tohle jsme nedodrželi), nekrmit, no prostě si jich nevšímat, tak snad nás Skippy nenapráší správcům. :D<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKrQuGpA-AI/AAAAAAAAAQ8/8ImPPGjVNSE/s1600-h/DSC_0232.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKrQuGpA-AI/AAAAAAAAAQ8/8ImPPGjVNSE/s400/DSC_0232.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5236227007246825474" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKrOBFfrREI/AAAAAAAAAQE/Vl52rUVLjXs/s1600-h/DSC_0170.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKrOBFfrREI/AAAAAAAAAQE/Vl52rUVLjXs/s400/DSC_0170.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5236224034821850178" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKrOjAnIWPI/AAAAAAAAAQM/IKjXSvfG4Gk/s1600-h/DSC_0182.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKrOjAnIWPI/AAAAAAAAAQM/IKjXSvfG4Gk/s400/DSC_0182.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5236224617626491122" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKrPVApEuKI/AAAAAAAAAQc/DXMRxeyyCnM/s1600-h/DSC_0197.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKrPVApEuKI/AAAAAAAAAQc/DXMRxeyyCnM/s400/DSC_0197.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5236225476628101282" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKrQP9tqHiI/AAAAAAAAAQ0/nVQnv_0PR5U/s1600-h/DSC_0215.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKrQP9tqHiI/AAAAAAAAAQ0/nVQnv_0PR5U/s400/DSC_0215.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5236226489454304802" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKrP0kx3B3I/AAAAAAAAAQs/XtXS5NHcJAw/s1600-h/DSC_0214.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKrP0kx3B3I/AAAAAAAAAQs/XtXS5NHcJAw/s400/DSC_0214.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5236226018904573810" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKrPi2fHFYI/AAAAAAAAAQk/fWyrzT0hWFA/s1600-h/DSC_0207.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKrPi2fHFYI/AAAAAAAAAQk/fWyrzT0hWFA/s400/DSC_0207.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5236225714420127106" border="0" /></a><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKrNi6PmxHI/AAAAAAAAAP8/3ixmhSDkk6g/s1600-h/DSC_0152.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKrNi6PmxHI/AAAAAAAAAP8/3ixmhSDkk6g/s400/DSC_0152.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5236223516405580914" border="0" /></a>Terka a Vitekhttp://www.blogger.com/profile/12206902559485914317noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-3883669367466869534.post-51045312310562648032008-08-19T20:36:00.009+08:002008-08-20T20:03:11.956+08:00ZABÍJAČKA PO AUSTRALSKUKonečně byla sobota a nás čekala pravá česká zabijačka. Celý týden jsme přemýšleli, co vlastně od takové „české“ zabijačky v Austrálii můžeme čekat...ale naše fantazie asi nepracovala dostatečně. Bylo nám jasné, že nemůžu počítat se zabijačkou jako z Postřižin, jitrničky, jelítka, ovárek, krásně orosený půllitr piva....ale něco tomu hodně podobného, ano to bychom brali.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKq-o6_F0BI/AAAAAAAAAOs/fjM9dPo5ZRU/s1600-h/novomestsky-herci.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKq-o6_F0BI/AAAAAAAAAOs/fjM9dPo5ZRU/s400/novomestsky-herci.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5236207127009546258" border="0" /></a>Každopádne, úderem 5. hodiny odpoledení se u nás objevil „tajemný pán“, z něhož se za nějaký okamžik vyklubal Ivoš (původem z Olomóóóce) Ivoš nás naložil do čerstvě koupené Škody Octavia (hrdě olepenou samolepkami CZ, EU a Olomouc) a vydali jsme se směrem do města, kde se v řeckém klubu konala ona událost. Moc jsme toho celý den nejedli, protože jsme se těšili na mastnou žranici a hektolitry českého piva.<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKq-8NLyY5I/AAAAAAAAAO0/8gwI10lLf2M/s1600-h/IMG_0134.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKq-8NLyY5I/AAAAAAAAAO0/8gwI10lLf2M/s400/IMG_0134.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5236207458312151954" border="0" /></a><br /><br />Už v okamžiku, kdy jsme vstoupili do „klubu“, bylo nám jasné, že k postřižinské zabíjačce to má sakra daleko (minimálně tak jako je Praha od Perthu).<br /><br />V místnosti, která připomínala české kulturáky, kam se chodí mládež opít na letní diskotéky a starší ročníky zatrsat na dechovku, sedělo u stolu několik desítek čechů (tipuji, že většina imigranti z r. 68). Naštěstí se hned na začátku objevili český kluci od Vítka ze školy, takže jsme se přifařili aspoň k jejich stolu, který snižoval průměrný věk.<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKq_-TBOT4I/AAAAAAAAAPU/U5jpdptmc8g/s1600-h/IMG_0146.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKq_-TBOT4I/AAAAAAAAAPU/U5jpdptmc8g/s400/IMG_0146.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5236208593749823362" border="0" /></a><br /><br />Museli jsme si dát pivo, abychom aspoň trošku zahnali myšlenky na to, co tenhle večer může přinést (navíc byl v místnosti parket a hrála dechovka, takže to zavánělo tancem). Na výběr jsme měli ze tří značek Staropramene, Zlatopramene (3x fuj) a Kozla....bohužel od každého pouze basička....takže to bylo pryč raz dva....<br /><br />A pak přišla na řadu „žranice“<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKq_PIDZ2QI/AAAAAAAAAO8/aMkcfYrNlCM/s1600-h/IMG_0144.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://2.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKq_PIDZ2QI/AAAAAAAAAO8/aMkcfYrNlCM/s400/IMG_0144.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5236207783352326402" border="0" /></a>....každý z nás vyfasoval jeden šatní lístek, na který se vydávalo jídlo....nejdřív prdelačka, pak jeden talíř, na kterém bylo všechno dohromady (viz foto).<br />No, co psát dál...nic víc se nedělo, tohle totiž byla ta zabijačka....:D<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKrCD8DIVlI/AAAAAAAAAPc/ZwLs_hv--nk/s1600-h/IMG_0145.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SKrCD8DIVlI/AAAAAAAAAPc/ZwLs_hv--nk/s400/IMG_0145.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5236210889686275666" border="0" /></a>A tak se mládež (já, Vítek, Jakub (20let) a Tomáš (17 let)) rozhodla opustit kulturní dům a jít aspoň na drink do města, protože tenhle zážitek si zasluhoval aspoň panáka.<br /><br />V bottle shopu jsme si každý koupili nějaký ten drink a rozhodli se i přes místní zákon popít trošku v parku. Hned jak jsme usedli na lavičku, přikodrcal se k nám místní „aboridžinec“ a na náš pozdrav „Hi“ začal svůj monolog o tom, že neni na drogách, a analýzu našeho osazenstva. Ze mně se stala v ten moment lesba, z Tomáše gay, Jakub s Vítkem taky dostali nějaké to pojmenování. Tak tohle je docela normálka, tady v Austrálii. Když už jsme se zbavili „původního obyvatele“, kde se vzala, tu se vzala policie na kolech. A začala přednáška, že se na veřejných místech nesmí pít alkohol, že můžeme dostat pokutu, atd. Atd. Naší výhodou bylo to, že jsme z Evropy, studenti a že jsme tu krátce :D Takže nás pouze požádali, abychom stávající drinky hodili do koše a odešli z parku. Další přesun, tentokrát do asijské jídelny Old Shanghai, kde víme, že se pít může (sice jen pití na místě koupené, ale kdo by to řešil). Tam jsme dostali další přednášku od majitelky baru, takže jsme se zase sbalili a šli to spokojeně dopít před nádraží :DTerka a Vitekhttp://www.blogger.com/profile/12206902559485914317noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-3883669367466869534.post-22412615687468819162008-08-10T18:21:00.004+08:002008-08-11T07:22:03.832+08:00NEDĚLNÍ PŘEPADOVKATak si vám takhle ráno sedíme u stolu, zachumláni v županech, popíjíme čaj, surfujeme po netu, když tu náhle, zvoní zvonek...někdo klepe na dveře....pošťák to nebyl.<br /><br />Jdu otevřít a za dveřmi stojí náš neznámý pán z Čech, o kterém jsme psali před několika měsíci. Onen pán, který nás jedno dubnové (nebo možná to bylo květnové, už si nepamatuji( odpoledne prováděl po okolí, nalíval nás pivem a kupoval lahve vína. Onen pán, jehož jméno dodnes neznáme a i nadále to zůstane asi tajemstvím.<br /><br />Přišel nám nabídnout, zda-li bychom se nechtěli přijít podívat příští sobotu na setkání Čechů v Perthu, v jedné řecké restauraci. Bude tam "pravá česká" zabíjačka, české pívo, spousta Čechů a tak. Takže moje první zabijačka v životě bude v Austrálii...už teď je to pro mě nezapomenutelný zážitek.<br /><br />Takže o zabijačce a tajném pánu opět za týden, nebo víc...znáte nás, jak to máme s tou pravidelností příspěvků :D<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SJ7EYaslOGI/AAAAAAAAAOk/ROk4EXmGVyM/s1600-h/IMG_0010.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://3.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SJ7EYaslOGI/AAAAAAAAAOk/ROk4EXmGVyM/s400/IMG_0010.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5232835740813310050" border="0" /></a>Terka a Vitekhttp://www.blogger.com/profile/12206902559485914317noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-3883669367466869534.post-69745584783486063212008-08-10T18:03:00.004+08:002008-08-10T18:21:29.648+08:00MOJE NOVÁ KARIÉRANikdy by mě nenapadlo, že budu jednou placená za domácí práce. Nemluvím o tom, že by se Vítek rozhodl mě motivovat k lepším domácím výkonům :D, ale o mojí stávající práci. Po několika měsících neúspěšného hledání práce v různých oblastech jsem zakotvila ve Fremantlu jako “housekeeper”, ale o tom až za chvilku. Pěkně po pořádku, jak to bylo s hledním práce.<br />Nevím, jestli jsem si dělala iluze o hledání práce já sama, nebo mi byly částečně vsugerovány, ale realita byla poněkud jiná – jak jinak, tvrdší. Najít práci v Perthu se studentstkým vízem, které nám dovoluje pracovat pouze 20 hodin týdně, to je oříšek…opravuji, ořech.<br /><br />První pokusy o hledání práce proběhly už pár týdnů po příjezdu a moje odpověď na první inzerát byla velmi nadějná. Nabízela se mi práce v kavárně kousek od centra a nevadilo, že nemám praxi. Bohužel, časem se zájem začal vytrácet (ne z mé strany) a nakonec se prostě dotyčný pán už ani neozval....načež jsem objevila jeho nový inzerát s dodatkem, že uchazeč musí být aussie resident (ano, australani mají problém vám na rovinu říct „Je nám líto, tebe nemůžeme vzít, protože a protože...“. Lepší je mlžit nebo prostě neodpovídat.<br /><br />No, ale protože jsme ještě nebydleli ve vlastním, zase tak jsem práci nehrotila. To začalo ve chvíli, kdy jsme se přestěhovali do baráku a začali platit nemalé účty.<br /><br />Každodenní několikahodinové surfování na všelijakých webech o práci, to byla moje celodenní náplň. Po pár dnech rozesílání životopisů se mi konečně začali ozývat agenti z personálních agentur. Po každé schůzce jsem byla tak optimitsticky naladěná, protože to, co mi slibovali prostě znělo dobře. Jeden mladý muž mi dokonce řekl, že má agenturu, která mě chce zaměstnat a rovnou nabídnout sponzoring, což by byl téměř vysněný stav...no, ale jak už jsem zmínila, aussíci dost mlží, takže už mi tak trochu bylo jasné, že to nikam nepovede. Tak nastala fáze obcházení všech agentur osobně, vnucování vlastních životopisů komukoliv z daných agentur (překvapivě tady nemají personální oddělení, takže se těžko s někým povídá o práci :D).<br />Po dalších týdnech marného čekání jsem prostě řekla, že na to prdím a jdu od oboru.<br /><br />Kavárenství mě lákalo už od začátku, restaurace míň, ale brala bych jakoukoliv práci. Takže teď bylo na řadě obcházet všechny aspoň trošku slušné kavárny a restaurace.<br /><br />Tam to vypadalo docela nadějně až do doby, kdy mě požádali, ať si stoupnu k tomu mega kávovaru a udělám jim „dobré kafe“. No mlžila jsem co to šlo, abych zakryla to, že vůbec netuším, jak takovýhle přístroj obsluhovat, jak našlehat dobře mlíko a jaký je rozdíl mezi „flat white“ a „latte“. Takže s kavárenstvím jsem měla útrum...a tak jsem se rozhodla, že si kvůli práci zvýším kvalifikaci a udělám si kurz baristy. S certifikátem už mě prostě někde musí vzít.<br />V tom samém čase jsem taky narazila na inzerát, který sice nespadal do mých „vysněných či chtěných“ prací, ale odpověděla jsem.<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SJ6-o_aFw6I/AAAAAAAAAOU/ovpp0e0b_nI/s1600-h/DSC_0455.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://1.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SJ6-o_aFw6I/AAAAAAAAAOU/ovpp0e0b_nI/s400/DSC_0455.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5232829428476003234" border="0" /></a><br /><br />No a jako na potvoru se mi ozvala majitelka - Annie - ženská, která vlastní ve Fremantlu a na Cottesloe několik luxusních apartmánů a vil na krátkodobé pronájmy . Hledala housekeepera, což je v překladu a v reálu něco jako hospodyně, pokojská apod. No pravda, je to dost jiné, než jsem dělala, ale proč ne.<br /><br />Nakonec se z toho vyklubala velmi příjemná práce, kdy si uklízím a starám se o 8 moderních apartmánů a 2 vily, občas pomůžu s něčím doma nebo na zahrádce....no je to práce nepráce. Vlastně dělám to, co dělám doma a ještě mi za to platí...a ne málo, víc než kdybych dělala v restauraci či kavárně. Navíc, žádné večery, víkendy výjimečně a za příplatek a ještě jsem si vydyndala, že mi platí 50% nákladů na dopravu do Fremantlu.<br /><br />No co dodat, mam po letech práci, kdy chodím domu s čistou hlavou, nevím, co je stres a ještě mám čas na sebe. A to všechno.....s luxusním výhledem na oceán :D No já to číst, tak bych si i záviděla...<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SJ6_JOfPbmI/AAAAAAAAAOc/Kq4KXKCWOjI/s1600-h/DSC_0491.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://4.bp.blogspot.com/_hpv9f5NQG-M/SJ6_JOfPbmI/AAAAAAAAAOc/Kq4KXKCWOjI/s400/DSC_0491.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5232829982279954018" border="0" /></a><br /><br /><br /><a href="http://www.sunsetsuites.com.au">http://www.sunsetsuites.com.au/</a>Terka a Vitekhttp://www.blogger.com/profile/12206902559485914317noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-3883669367466869534.post-54044816562943999052008-06-30T13:22:00.003+08:002008-06-30T13:40:10.785+08:00CO JSME TO ZA LIDI?Není to zas tak dávno, odhadem dva týdny, co jsme s Terezkou vyprovázeli na místním letišti v Perthu naše ex-spolubydlící, Yukiho z Japonska a Rica ze Švýcarska. Oběma jsme zamávali, upřímně popřáli hodně zdaru a s úsměvem na tváři se vydali ke svému domovu. Ani netušíte jaká to je paráda mít svoje soukromí, aha pardon, no teda vy všichni co to čtete, jste na soukromí určitě zvyklí, protože nejste takoví blázni jako my dva, co si za úplatu nechají okupovat svojí koupelnu, šuplíky v lednici, obývák a ba co hůř i záchod v době ranní špičky.<br /><br />Náš pocit uvolnění se od spolubydlících a svobody pohybu po baráku netrval zas tak dlouho, přesněji řečeno do první kalkulace našich příjmů (do okamžiku kalkulace de facto nulové) a výdajů (raději bez detailů). S kyselým úsměvem na tváři a hořkostí na srdci jsme došli k závěru, že je třeba sehnat nové spolubydlící, proto Terezka zapojila svoje marketingové střevo a vytvořila leták (viz. obrazek) <a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SGhxLTlU2UI/AAAAAAAAAOM/BS8ySfgMUmY/s1600-h/INZOS+na+blog.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SGhxLTlU2UI/AAAAAAAAAOM/BS8ySfgMUmY/s400/INZOS+na+blog.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5217544607358048578" border="0" /></a>a já ex-student z Australia College of English jsem se vydal na [kolidž] a tam úspěšně zmíněný inzerát slavnostně vyvěsil na nástěnku.<br /><br />Neuběhlo ani 24hodin a už jsem měl na drátě prvního uchazeče. Po mém klasickém představení „Hi, Vit speaking“ se na druhé straně ozvalo „Hoj Víťo, tady David“. Oslovení Víťo patří k mým nejméně oblíbeným, takže jako lamač ledů pro začátek to bylo dobrý. Borec z Olomóca jménem David mi nepatlal med kolem huby a šel na mne zhurta představením sebe a situace, v které se zrovna nalézá. Jeho silný moravský přízvuk ve mně zanechával celou dobu rozhovoru pocit, že se bavím s osobou nedůvěryhodnou a že se jedná pravděpodobně i o burana. Navíc to byla „česky“ hovořící osoba, což jsme si jasně na začátku s Terezkou řekli, že budeme bydlet jen s cizákama, hlavně abychom zdokonalili svojí angličtinu.<br /><br />Zpátky k borcovi z Olomóca, během několika vět z něj vylezlo, že se nalézá v pěkné šlamastice. Dalo by se říct v prdeli. Parametry jeho situace: 70 AUD (cca 1000 Kč) v hotovosti, nemá na zaplacení svého stávajícího bydlení, které mu končí zítra, no prostě nemá peníze ani na letenku zpátky, nemá kde bydlet a je hladovej. Něco jako houmlesáci na Hlavním nádraží v Praze. V duchu jsem si řekl: „Proč mi voláč, čéče? Vždyť můj inzerát má jasný cíl, tj. vydělat peníze a jasně v něm stojí 150 AUD týdně. Chození kolem horké kaše není můj styl, tak jsem mu hned slušně položil několik poměrně konkrétních otázek, typu: Jak zaplatí? Kdy? Jakou formou? Jak dlouho by u nás chtěl být? Jaká je úroveň jeho angličtiny…apod.<br /><br />Prý, že někdy za 14dní mu přijdou peníze z kurzu angličtiny, který zrušil z důvodu nedostatku peněz a že hned jak peníze přijdou nebo až najde práci, tak že nám zaplatí. Řekl jsem borcovi napřímo, že nesplňuje vůbec parametry podnájemníka, kterého hledáme a že to nevidím dobře. Přesto jsem ho nechal v malé naději, že tohle opravdu musím probrat se svojí partnerkou a že mu zavolám zpátky (neměl moc kreditu na telefonování). Terezka šla do mdlob po představení parametrů našeho potenciálního podnájemníka a řekla mi, že se jí to zcela logicky vůbec nelíbí a že to nechá na mém posouzení.<br /><br />Borcovi jsem nejen zavolal, ale i pozval jsem ho na schůzku (samozřejmě mimo barák), že ho musím vidět a zjistit víc. V duchu jsem byl přesvědčen, že pokud na mne borec zapůsobí jen trošičku nedůvěryhodně, tak se s ním rozloučím a pošlu ho k čertu.<br /><br />Ano, je to neuvěřitelné, my ho máme v baráku, jedná se o Davida, knihovníka, 28-letého vysokoškolsky vzdělaného člověka v tísni. Máme ho doma na sekeru (na dluh) a běží mu 14týdenní lhůta, v které pokud nenajde práci nebo mu nepřijdou peníze, které jsou prý na cestě, tak budou i jeho posledními 14dny pod naší střechou. Ode dneška má povolenou s námi komunikovat pouze v angličtině a ještě neví, že ho zase pozveme na večeři, protože dívat se jak jí dva plátky toustového chleba s jedním plátkem sýra, mrkev a to zapíjí vodou, to nám prostě nedá a dostane teplou večeři.<br /><br />Jsme důvěřiví blázni? Hlupáci? Dobráci od kosti? Kaskadéři s osudem?<br />Docela by nás zajímal váš názor na to, co jsme to vlastně za lidi? Cokoliv co vás napadá a není to vulgární☺.Terka a Vitekhttp://www.blogger.com/profile/12206902559485914317noreply@blogger.com11tag:blogger.com,1999:blog-3883669367466869534.post-71086851643870101302008-06-16T13:19:00.004+08:002008-06-16T13:30:06.067+08:00Proč běžel Vítek na svůj svátek jak s větrem o závod?Díky Rickeymu, našemu kamarádovi t.č. v Kanadě jsme zjistili, proč Vítek běžel včera jak s větrem o závod. Chcete to taky vědět? Mrkněte sem<br /><br /><a href="http://www.stream.cz/video/92087-kalendar-misi-a-risi-vit">http://www.stream.cz/video/92087-kalendar-misi-a-risi-vit</a>Terka a Vitekhttp://www.blogger.com/profile/12206902559485914317noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3883669367466869534.post-89455340505721602742008-06-15T15:34:00.016+08:002008-06-19T22:04:24.761+08:00PERTH HALF MARATHON aneb běháme za každého počasí<img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5212014498897522018" style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" alt="" src="http://bp0.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SFTLkoL47WI/AAAAAAAAANc/MsgpvDp4kGE/s400/DSC_0012.JPG" border="0" />Ale jo, žijeme tady i jinak než sportovníma událostma, ale komu by se chtělo číst o tom, co jsme měli dneska k snídani, že dneska bylo zase azuro, jak se voda točí v hajzlíku na druhou stranu, anebo že se japonskej spolubydlící Yuki dneska zase sprchoval a fénoval půl hodiny.....tak to je na úvod, že ne vždycky je o čem psát :D<br /><br />Ale dnešní sváteční (=dnes má Vítek svátek, takže kdo jste zapomněl a už je po 15.6., tak už to stejně nevyžehlíte :) ) závod byl vskutku unikátní.<br />Už několik dní jsme bedlivě sledovali místní předpověď, která hlásila prudké deště a silné větry, prostě ideální podmínky pro několikahodinový běh. <a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SFTLRB9hbgI/AAAAAAAAANU/kxl71DbloHU/s1600-h/DSC_0004.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5212014162219200002" style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" alt="" src="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SFTLRB9hbgI/AAAAAAAAANU/kxl71DbloHU/s400/DSC_0004.JPG" border="0" /></a><br /><br />Budíček nastaven na 4.45 (to jen kvůli snídani, která musí být 3 hodiny před závodem, ufff, díky snídaně, jsou 3 odpoledne a já jsem zralá do postele). Už když jsme vyráželi pěkně lilo, 14 stupňů, déšť a vítr kolem 30-40 km/h.<br />Když jsme dorazili do Perthu, čekalo nás nádherné překvapení, naprosto úchvatná duha, která se táhla přes celé nebe....chtěli jsme se vydat hledat poklad, podle fotky je naprosto jasné, kde je, ale závod je závod....déšť nedéšť, duha neduha. <a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://bp2.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SFTL0TmnCCI/AAAAAAAAANk/n50t_7gPe5w/s1600-h/DSC_0019.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5212014768250357794" style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" alt="" src="http://bp2.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SFTL0TmnCCI/AAAAAAAAANk/n50t_7gPe5w/s400/DSC_0019.JPG" border="0" /></a><br /><br />Kolem Burswoodu (místo, kde začínal závod) už pobíhaly stovky lehce oděných bláznů jako Vítek. Já sama jsem byla nabalená jak na minus 20 v Praze a tiše jsem záviděla lidem kulichy.<br /><br />Závod byl odstartován....za zvuků čvachtání se vyřítila asi tak tisícovka polonahých lidí (nakonec se z toho vyklubalo "jen" 650 běžců, zvuky vody dělaly dojem, že těch lidí muselo být víc :D) a uháněla s Větrem o závod (tohle přirovnání se mi libí....). <a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SFTMNRZM2FI/AAAAAAAAANs/g--Uku17H5g/s1600-h/DSC_0026.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5212015197153974354" style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" alt="" src="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SFTMNRZM2FI/AAAAAAAAANs/g--Uku17H5g/s400/DSC_0026.JPG" border="0" /></a><br />První lidičkové přiběhli už za 16 minut, to byli ti, co měli jen 5 km závod a v tu dobu už jsem byla promoklá i promrzlá až do morku kostí....a to mě čekalo dalších odhadem 70 minut čekání.<br />Vítkovo přání bylo dát půl maraton pod hodinu a půl, takže po zkušenostech z předchozích závodů jsem byla s foťákem radši připravená už o něco kolem 1 hodiny.<br />Na chvilku už přestalo pršet, tak jsem v duchu děkovala komukoliv, kdo to tam nahoře zařídil, že aspoň od půlky závodu bude hezky. Asi jsem děkovala špatně, protože během minuty se rozpršelo asi tak 3x tak tolik. Strašný, říkala jsem si. Já tu jen stojím a čekám a je mi do breku, jak je hnusně, ale co ti chudáci, co jsou mokrý už od první minuty co vyběhli.....když tu náhle slyším: "Oh yeah, and this is Vit, running to the final curve, congratulation...." No tak rychle tasím foťák a mačkám spoušť co to dá, abych v tom hustém dešti udělala pár snímků Vítka, který doběhl naprosto v šokujícím čase.....čas doplníme, jen co se na webu objeví výsledky, ale měl by to být ten, co je na fotce<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://bp2.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SFTMicVfIZI/AAAAAAAAAN0/bd6ekdcbSBI/s1600-h/DSC_0050.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5212015560868438418" style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" alt="" src="http://bp2.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SFTMicVfIZI/AAAAAAAAAN0/bd6ekdcbSBI/s400/DSC_0050.JPG" border="0" /></a>. <a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://bp1.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SFTNLMNDEJI/AAAAAAAAAOE/Xl9aEwgI2L8/s1600-h/DSC_0060.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5212016260912713874" style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" alt="" src="http://bp1.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SFTNLMNDEJI/AAAAAAAAAOE/Xl9aEwgI2L8/s400/DSC_0060.JPG" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://bp0.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SFTM9Yy9WRI/AAAAAAAAAN8/tQXL6RvEIJM/s1600-h/DSC_0058.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5212016023774779666" style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" alt="" src="http://bp0.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SFTM9Yy9WRI/AAAAAAAAAN8/tQXL6RvEIJM/s400/DSC_0058.JPG" border="0" /></a><br />Takže lásko, nejen všechno nejlepší k svátku, ale velké gratulace k super výkonu v naprosto šílených podmínkách.<br /><br /><br />Takže výsledný čas a pořadí je zde:<br />čas 1:24:00<br />= 18. místo!!!!Terka a Vitekhttp://www.blogger.com/profile/12206902559485914317noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-3883669367466869534.post-40437122208156775312008-05-19T21:37:00.035+08:002008-05-22T22:09:03.035+08:00BUSSELTON HALF IRONMAN/3.5.2008<a href="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIZeZvWL0I/AAAAAAAAAKk/uqpNgTREHQQ/s1600-h/IMG_0021.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5202248529662586690" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIZeZvWL0I/AAAAAAAAAKk/uqpNgTREHQQ/s400/IMG_0021.JPG" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://bp2.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDGNlZvWLtI/AAAAAAAAAJs/U27M6FAI_4I/s1600-h/399px-BusseltonJetty.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5202094718293782226" style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" alt="" src="http://bp2.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDGNlZvWLtI/AAAAAAAAAJs/U27M6FAI_4I/s400/399px-BusseltonJetty.jpg" border="0" /></a>Busselton, městečko vzdálené 250 km jižně od Perthu. Nejvíce asi známé svým molem, které je dlouhé téměř 2 km a tím se řadí na 2. Místo na světe.<br /><br />Městečko, kde se již několik let konají závody v triatlonu – Half Ironman i Ironman.<br />Do Busseltonu jsme přijeli už o den dříve, aby se kluci mohli zaregistrovat a měli klid na odpočinek před závodem.<br />Ubytování jsme měli v nádherném, romantickém Bed&Breakfast – Martin Fields Resort.<a href="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIUwZvWLwI/AAAAAAAAAKE/MjgBWL5DpwQ/s1600-h/DSC_0037.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5202243341342093058" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIUwZvWLwI/AAAAAAAAAKE/MjgBWL5DpwQ/s400/DSC_0037.JPG" border="0" /></a><a href="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIWxZvWLyI/AAAAAAAAAKU/UiLChnf6TeQ/s1600-h/DSC_0057.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5202245557545217826" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIWxZvWLyI/AAAAAAAAAKU/UiLChnf6TeQ/s400/DSC_0057.JPG" border="0" /></a> <a href="http://bp2.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIVfJvWLxI/AAAAAAAAAKM/5dhydfRct_A/s1600-h/DSC_0044.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5202244144500977426" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp2.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIVfJvWLxI/AAAAAAAAAKM/5dhydfRct_A/s400/DSC_0044.JPG" border="0" /></a><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><div><br /><br /><br /><br /><div><div><div><div><div><div><div><div><div><div><div><div><div><div><div><div><br /><div><a href="http://bp1.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIXO5vWLzI/AAAAAAAAAKc/TMyRUQmSZ5c/s1600-h/DSC_0055.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5202246064351358770" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp1.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIXO5vWLzI/AAAAAAAAAKc/TMyRUQmSZ5c/s400/DSC_0055.JPG" border="0" /></a></div><div>No je pravda, že tu romantiku jsem si před závodem užívala asi jen já, protože Vítkovy nervy pracovaly o 106.<br />Na usnutí jsme tentokrát zkusili nové triky jako je sklenička vína, meditační hudbu, Horyho knížku a podobně, ale předzávodní nervozita byla přeci jen trochu silnější.<br />Ještě musím poznamenat, že na tenhle výlet jsme jeli ve 4, teda vlastně v 5. Vítek se spolužákem triatlonistou – Laurentem. Navíc jeho přitelkyně Karin a malá Maya, 2 letá holčička. Takze pěkna rodinka. Naše autíčko zvládlo všechno, jak obě kola, kočárek, dětskou postýlku, tak i spoustu tašek jak pro kluky, tak pro nás.<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://bp2.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDGN7ZvWLuI/AAAAAAAAAJ0/-0E5AzzzOQg/s1600-h/DSC_0007.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5202095096250904290" style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" alt="" src="http://bp2.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDGN7ZvWLuI/AAAAAAAAAJ0/-0E5AzzzOQg/s400/DSC_0007.JPG" border="0" /></a><br /></div><div>Mě čekal víkend plný triatlonu a francoužštiny, protože Karin anglicky moc neumí....takže mne po víkendu trochu bolela hlava.<br />No zpátky k Busseltonu. O závodu vám napíše Vitek, takže mrknete o neco niz....jinak z meho pohledu byl závod naprosto úžasnej, atmosféra kolem byla nesrovnatelná s českým prostředím. Věude fanouěci, zázemi pro sportovce, pohoda.<br />Ja jsem lítala od jednoho konce na druhý, od jedný disciplíny k druhý...a poznat Vítka mezi dalšíma 954 lidma to byl bratru pěkný oříšek. Ale já jsem holka šikovná a kdo si počká, ten se dočká :D Takže fotečky máte tady a Vítkovo povídání taky.</div></div><div></div><div></div></div><div><div></div><div><br /></div><div><strong>BUSSELTON HALFIRONMAN - O ČEM ŽE TO JE ŘEČ?</strong></div><div><strong></strong></div><div></div><div><strong>Busselton:</strong> </div><div>pro vás neználky natolik světoznamé destinace jako je věhlasný Busselton, se jedná o totální zapadákov cca 250km od naší základny v Perthu. </div><div></div><div>Na mapě světa je toto místo k nalezení zde: <a href="http://maps.google.com.au/maps?hl=en&q=busselton&ie=UTF8&ll=-29.53523,125.419922&spn=46.919769,81.914062&z=4">http://maps.google.com.au/maps?hl=en&q=busselton&ie=UTF8&ll=-29.53523,125.419922&spn=46.919769,81.914062&z=4</a></div><div><br /><strong>Halfironman: </strong></div><div>jedná se o poloviční verzi tzv. Ironmana (železňáka), což je nejdelší vytrvalecká distance multisportu triatlonu (triatlon = 3,8km plavání + 180km kolo + 42,195km maratonský běh).</div><div></div><div>Jak je uvedeno výše jednalo se o polovičního železňáka, takže na pořadu dne bylo pouhých 1,9km plavání, 90km kola a v závěru 21,1km půlmaratonského běhu. </div><div></div><div>Tyto závody se pořádají i v Čechách a od prvního okamžiku zde byly patrné rozdíly, proto bychom je rádi vypíchli jak z pohledu závodníka (Vítek) a z pohledu fotografky, fanynky, máserky i partnerky v jednom (Terezka). </div><div> </div><div> </div><div></div><div></div><div><strong>Čechy vs. Austrálie v pořádání železňáka:</strong></div><div>Startovné bylo oproti zlatým českým 990 Kč nehorázných 230USD, což je cca 3500 Kč, tfujtajksl. O nákladech na ubytování dalších 280 USD radši ani nemluvě. Tím končí zápory v neprospěch Austrálie. Ve všem ostatním jako je marketing, sponzoři, před závodní informace, atmosféra, počet účastníků i fanoušku nesaháme kolegům klokanům ani po kotníky. Pravda, že triatlon se tu těší větší popularitě i podmínky jako jsou nálada, peníze a počasí jsou tu lepší. Přesto 200 závodníků v Čechách vs. Necelých 1000 v Austrálii je znatelný rozdíl. Poměr fanoušků odhadujeme na cca 50:2000.<br />Den před závodem bylo nutné odevzdat kolo do doku a vzhledem k tomu, že se jednalo o australský dok, v kterém zazobaní Australani měli zaparkovaných bezmála 1000 kol, jedno krásnější a dražší než druhé, tak jsem se tam zaseknul na víc jak na hodinu počumováním po kolech, které v Čechách jsou dostupné tak maximálně na internetu.<a href="http://bp1.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIrD5vWMFI/AAAAAAAAAMs/kWx54iRqgXc/s1600-h/DSC03774.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5202267865605353554" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp1.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIrD5vWMFI/AAAAAAAAAMs/kWx54iRqgXc/s400/DSC03774.JPG" border="0" /></a><a href="http://bp1.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIrX5vWMGI/AAAAAAAAAM0/A4Cd36qDtH8/s1600-h/DSC03780.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5202268209202737250" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp1.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIrX5vWMGI/AAAAAAAAAM0/A4Cd36qDtH8/s400/DSC03780.JPG" border="0" /></a><a href="http://bp2.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIrqJvWMHI/AAAAAAAAAM8/7y1bIFi9I5I/s1600-h/DSC03781.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5202268522735349874" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp2.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIrqJvWMHI/AAAAAAAAAM8/7y1bIFi9I5I/s400/DSC03781.JPG" border="0" /></a></div><div></div><div>Závod samotný a těsná příprava před ním probíhaly z pohledu závodníka následovně: Raní průjem a únava z málo naspaných hodin z důvodu nervozity vystřídalo sluníčko, sladká snídaně a políbení od Terezky. Závod začínal v 8:00, ale vzhledem k pravidlům bylo potřeba se dostavit již před 7:00 k prezentaci a do doku na přípravu všech serepetiček jako je přilba, boty, fusekle apod. No, vstávalo se před šestou takže byla slibná vyhlídka na opravdu dlouhý den.<a href="http://bp2.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIcLJvWL2I/AAAAAAAAAK0/LgfQTfCskJY/s1600-h/DSC_0002.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5202251497484988258" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp2.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIcLJvWL2I/AAAAAAAAAK0/LgfQTfCskJY/s400/DSC_0002.JPG" border="0" /></a><a href="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIpoZvWMEI/AAAAAAAAAMk/Lq-AIOSIfc8/s1600-h/DSC_0019.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5202266293647323202" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIpoZvWMEI/AAAAAAAAAMk/Lq-AIOSIfc8/s400/DSC_0019.JPG" border="0" /></a></div><div><br /><br /><br /><br /><br /><br /></div><div><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /></div><div></div><div> </div><div><br /><strong>Plavání:</strong></div><div>1,9km jsem musel poprvé uplavat v moři, v neoprenu, v růžové plavecké čepce (tu jsem fasoval a nebylo možné změnit barvu) a v početném davu nadržených plavání chtivých Australanů a Australanek. Voda měla pod 18 stupňů, což se chvíli po startu ukázalo jako nepodstatné. Díky davu plavců a mojí nervozitě jako by vřela. Ve vodě bylo tak těsno, že jsem dostal několik pohlavků, přes záda a dokonce mi naplácali i na zadek. Poprvé v životě jsem uplaval 1,9km vkuse pouze kraulem a bez přestávky, super pocit a úspěch. Výsledný čas 35:39 znamenal 463. místo, což by ještě nemuselo znít úplně špatně, ale při porovnání s dvěma nejstaršími ženami (z kategorie 55-59let) byl můj výsledek poněkud slabší, protože jedna z nich mne porazila o 6sekund a druhou jsem „rozválcoval“ o necelých 40sekund. No co dodat? Klobouk dolů nad jejich výkonem.<a href="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIc0ZvWL3I/AAAAAAAAAK8/Ua836aPHx7w/s1600-h/DSC_0025.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5202252206154592114" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIc0ZvWL3I/AAAAAAAAAK8/Ua836aPHx7w/s400/DSC_0025.JPG" border="0" /></a><a href="http://bp0.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIdPpvWL4I/AAAAAAAAALE/HOynsbv9-aE/s1600-h/DSC_0049.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5202252674306027394" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp0.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIdPpvWL4I/AAAAAAAAALE/HOynsbv9-aE/s400/DSC_0049.JPG" border="0" /></a></div><div><br /><br /><br /><br /><br /><br /></div><div><a href="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIecZvWL5I/AAAAAAAAALM/Uz4H8aEljD4/s1600-h/DSC_0068.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5202253992860987282" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIecZvWL5I/AAAAAAAAALM/Uz4H8aEljD4/s400/DSC_0068.JPG" border="0" /></a><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /></div><div><br /><br /><br /><br /><br /></div><div><br /></div><div><br /><strong>Kolo:</strong><br />Po plavání jsem se vysoukal z neoprenu, nazul fusekle a boty, nasadil helmu a opustil depo za necelé 3minuty, což je jářku fofr. Profíci to zvládnou za necelou minutuJ. 90km na kole jsem si jako svojí nejoblíbenější disciplínu užil. Byl to fofr s průměrnou rychlostí přes 34km/h a s výsledným časem 2:38:31 jsem velmi spokojený. Předjel mě jen jeden 60ti letý borec, ale naštěstí žádná babaJ. Většinu času jsem předjížděl já je. Základem vytrvalostního triatlonu je skončit cyklistickou část, tak aby nebolely nohy a abych mohl vyběhnout svižně bez křečí a únavy. Což se povedlo a ani mne nemrzí 354. Místo z cyklistické části. Protože okamžik kdy se láme chleba přichází až při běhu.<a href="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIaMZvWL1I/AAAAAAAAAKs/wTrLZ7IGjKk/s1600-h/DSC_0075.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5202249319936569170" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIaMZvWL1I/AAAAAAAAAKs/wTrLZ7IGjKk/s400/DSC_0075.JPG" border="0" /></a><a href="http://bp0.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIiXpvWL6I/AAAAAAAAALU/TIWenGJLfvw/s1600-h/DSC_0120.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5202258309303119778" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp0.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIiXpvWL6I/AAAAAAAAALU/TIWenGJLfvw/s400/DSC_0120.JPG" border="0" /></a><a href="http://bp2.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIiwJvWL7I/AAAAAAAAALc/cBXjRCMlTjg/s1600-h/DSC_0127.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5202258730209914802" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp2.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIiwJvWL7I/AAAAAAAAALc/cBXjRCMlTjg/s400/DSC_0127.JPG" border="0" /></a><a href="http://bp2.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIjKJvWL8I/AAAAAAAAALk/JNlJzVucCFc/s1600-h/DSC_0180.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5202259176886513602" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp2.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIjKJvWL8I/AAAAAAAAALk/JNlJzVucCFc/s400/DSC_0180.JPG" border="0" /></a><a href="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIjjZvWL9I/AAAAAAAAALs/zIzIx_Tm8is/s1600-h/DSC_0190.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5202259610678210514" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIjjZvWL9I/AAAAAAAAALs/zIzIx_Tm8is/s400/DSC_0190.JPG" border="0" /></a><a href="http://bp0.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIsCpvWMJI/AAAAAAAAANM/jlrs5CrWDZ8/s1600-h/halfironman_kolo.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5202268943642144914" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp0.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIsCpvWMJI/AAAAAAAAANM/jlrs5CrWDZ8/s400/halfironman_kolo.jpg" border="0" /></a></div><div><br /><br /><br /><br /><br /><br /></div><div><br /><br /><br /><br /><br /><br /></div><div><br /></div><strong></strong><div><strong>Půlmaratonský běh:</strong></div><div>Tak z něho jsem měl největší vítr, protože ke konci je člověk opravdu unavenej a nikdo neví co ho potká. Na začátku jsem držel tempo s prošedivělým borcem, který vypadal jako zkušený harcovník, tak jsem si říkal, že bych mohl od něj něco okoukat a ponaučit se. No co vám budu povídat, dědulu pravděpodobně štvalo moje funění mu v patách, tak zrychlil a normálně mi utek. V cíli jsem se dozvěděl, že se jmenoval Mr. Scott (značka mého kola) a že vyhrál svojí kategorii muži 60-64, tak jsem mu jeho nespolečenské chování odpustil. Zaběhnul jsem půlmaraton tempem 4:46min/km, což je rychlost 12,6km/h s výsledným časem 1:40:55 (můj osobák) jako 170. Nejrychlejší běžec.<a href="http://bp0.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIkEpvWL-I/AAAAAAAAAL0/ZszKOo0ws54/s1600-h/DSC_0207.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5202260181908860898" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp0.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIkEpvWL-I/AAAAAAAAAL0/ZszKOo0ws54/s400/DSC_0207.JPG" border="0" /></a><a href="http://bp2.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIkdJvWL_I/AAAAAAAAAL8/hXlOXlrGsCk/s1600-h/DSC_0217.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5202260602815655922" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp2.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIkdJvWL_I/AAAAAAAAAL8/hXlOXlrGsCk/s400/DSC_0217.JPG" border="0" /></a><a href="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIltZvWMAI/AAAAAAAAAME/kPmVrujwiuc/s1600-h/DSC_0013.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5202261981500157954" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIltZvWMAI/AAAAAAAAAME/kPmVrujwiuc/s400/DSC_0013.JPG" border="0" /></a><a href="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDInKZvWMBI/AAAAAAAAAMM/cnZHGTD_kcc/s1600-h/DSC_0120.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5202263579227992082" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDInKZvWMBI/AAAAAAAAAMM/cnZHGTD_kcc/s400/DSC_0120.JPG" border="0" /></a><a href="http://bp2.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIrzJvWMII/AAAAAAAAANE/NhDzFW4v6gk/s1600-h/halfironman_beh.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5202268677354172546" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp2.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIrzJvWMII/AAAAAAAAANE/NhDzFW4v6gk/s400/halfironman_beh.jpg" border="0" /></a></div><div><br /><br /><br /><br /><br /><br /></div><div><br /><br /><br /><br /><br /><br /></div><div><br /></div><strong></strong><div><strong>Sumasumárum:</strong></div><div>Můj cíl před závodem bylo pokořit hranici 5hod 30min, což se povedlo s krásným časem 4:59:53. Skončil jsem jako 236tý z necelé tisícovky, jako 207mý chlap a 41. ve své kategorii 25-29let. Nechci si kazit dojmy z výsledku, takže se ani nebudu dívat kolik dědečků a babiček mne porazilo. Atmosféra byla super a fanoušku tolik, že mi nedovolili se ani na chvíli si někde oddáchnout, díky jim všem.<a href="http://bp1.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIno5vWMCI/AAAAAAAAAMU/QDwvu6svXzU/s1600-h/DSC_0146.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5202264103214002210" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp1.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIno5vWMCI/AAAAAAAAAMU/QDwvu6svXzU/s400/DSC_0146.JPG" border="0" /></a><a href="http://bp2.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIoEJvWMDI/AAAAAAAAAMc/71fI7oTp0fM/s1600-h/DSC_0148.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5202264571365437490" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp2.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDIoEJvWMDI/AAAAAAAAAMc/71fI7oTp0fM/s400/DSC_0148.JPG" border="0" /></a></div><div><br /><br /><br /><br /><br /><br /></div><div><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br />Speciální dík patří Terezce, za její obětavé nasazení v roli fotografky a zároveň jediné české dušičky, která na mne pořvávala, jak jsem nejlepší, jedu! Jedu! A do toho! </div><div> </div><div><br /></div><div><em>Odkazy:</em></div><div>- domovská stránka závodu - <a href="http://www.busseltonhalf.com/">http://www.busseltonhalf.com/</a></div><div>- celkové výsledky závodu - <a href="http://www.busseltonhalf.com/results/08-IndividualsSplitReport.xls">http://www.busseltonhalf.com/results/08-IndividualsSplitReport.xls</a></div></div></div></div></div></div></div></div></div></div></div></div></div></div></div></div></div>Terka a Vitekhttp://www.blogger.com/profile/12206902559485914317noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-3883669367466869534.post-734546196464883542008-05-19T13:46:00.021+08:002008-05-19T19:47:18.663+08:00THE PINNACLES DESERT aneb zákusek po australsku<a href="http://bp0.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDEkx5vWLsI/AAAAAAAAAJk/9Bi1CWcTGAI/s1600-h/DSC_0047.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5201979484321230530" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp0.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDEkx5vWLsI/AAAAAAAAAJk/9Bi1CWcTGAI/s400/DSC_0047.JPG" border="0" /></a><br /><div><div><div><div><div><div><div><div><div><div><div>Abychom trošku rozbili stereotyp našeho žití, je potřeba to občas proložit nějakým tím výletem. Protože je tady všechno strašně daleko, a to není novinka, začínáme s výlety, které jsou v dosauhu 300 km od Perthu. Všude najdete jen národní parky, lesy, pouště a vyprahlá místa a tak jsme se rozhodli na jedno takové místo dorazit. Ve škole se sebrala partička asi 7 dalších lidí a v sobotu ráno (ráno rozuměj kolem 11) jsme se naskládali do aut a vyrazili. Cesta utíkala relativně<a href="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDEc_pvWLeI/AAAAAAAAAH0/ECXt8YqnZgA/s1600-h/DSC_0016.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5201970924451409378" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDEc_pvWLeI/AAAAAAAAAH0/ECXt8YqnZgA/s400/DSC_0016.JPG" border="0" /></a> pomalu, protože pořád jedete rovně, rovně, rovně, vidíte jen silnici s červenou krajnicí, ohořelé stromy a znovu do kola a dokola a dokola…takže je to docela nebezbečný, protože tenhle stereotyp vás dokonale uspí. Ale ne, občas se objeví i nějaká ta zatáčka, abychom místním silnicím nekřivdili.<br />Po nějakých 3-4 hodinách jsme dorazili do národního parku Nambuka, kde se nachází místo zvané Pinnacles. Je to poušť, kde vám ze země trčí šutry….asi takhle jednoduše se to dá popsat..a kvůli trčícím šutrům jsme sem vlastně jeli :D <a href="http://bp0.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDEd95vWLgI/AAAAAAAAAIE/ruqhR6NNe4w/s1600-h/DSC_0034.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5201971993898266114" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp0.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDEd95vWLgI/AAAAAAAAAIE/ruqhR6NNe4w/s400/DSC_0034.JPG" border="0" /></a> <a href="http://bp1.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDEeZJvWLhI/AAAAAAAAAIM/RZvOWXjzlTI/s1600-h/DSC_0046.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5201972462049701394" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp1.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDEeZJvWLhI/AAAAAAAAAIM/RZvOWXjzlTI/s400/DSC_0046.JPG" border="0" /></a><br />Pinnacles jsou údajně nejkrásnější při západu slunce, ale posádka našeho auta neměla náladu čekat v poušti další 2 hodiny….ony šutry se údajně zbarví do oranžova až červena…..no v našem případě asi těžko, protože bylo poněkud pod mrakem. Ale “ti druzí” chtěli tenhle zázrak vidět, tak jsme se rozdělili. Zatímco “ti druzí” čekali na místní div, my jsme se šli ubytovat do nejbližšího městečka Cervantes, kde jsme měli booknutý Backpackers – taková lepší noclehárna, a hurá na BBQ na pláž. <a href="http://bp1.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDEf-JvWLlI/AAAAAAAAAIs/NaVsZOzXWXs/s1600-h/DSC_0114.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5201974197216489042" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp1.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDEf-JvWLlI/AAAAAAAAAIs/NaVsZOzXWXs/s400/DSC_0114.JPG" border="0" /></a><a href="http://bp1.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDEfsJvWLkI/AAAAAAAAAIk/iMwJZUKb_3c/s1600-h/DSC_0108.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5201973887978843714" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp1.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDEfsJvWLkI/AAAAAAAAAIk/iMwJZUKb_3c/s400/DSC_0108.JPG" border="0" /></a><br />Po pár hodinách jsme se celí ožraní (verze pro rodiče a babičky: ožraní od komárů) dopravili do našeho 1 pokoje a hromadně usnuli. </div><div></div><div><a href="http://bp1.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDEgWJvWLmI/AAAAAAAAAI0/ivZonZ1Glvw/s1600-h/DSC_0156.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5201974609533349474" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp1.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDEgWJvWLmI/AAAAAAAAAI0/ivZonZ1Glvw/s400/DSC_0156.JPG" border="0" /></a>Ráno raníčko jsme vstali, dali brekkie a začal boj č. 2 co dneska. 90% z účastníků zájezdu vlastně nevědělo, co chce, my měli jasno = směr domů. “Ti druzí” chtěli zase něco jiného, válečka na pláži, zevling….tak jsme se opět rozdělili a naše posádka vyrazila zpět do Perthu. Cestou jsme se ještě zastavili v malém městečku, dali oběd, kluci si šli zablbnout do ledovýho oceánu (blázni, ta voda už teď má podle mě něco kolem 15 stupňů maximálně). No ale podle fotek uvidíte, že jim to vadilo jen ze začáku. <a href="http://bp1.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDEhKJvWLoI/AAAAAAAAAJE/qt4FbrTfxqo/s1600-h/DSC_0220.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5201975502886547074" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp1.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDEhKJvWLoI/AAAAAAAAAJE/qt4FbrTfxqo/s400/DSC_0220.JPG" border="0" /></a><br /><a href="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDEhdpvWLpI/AAAAAAAAAJM/eUU5388p9Fk/s1600-h/DSC_0266.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5201975837893996178" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDEhdpvWLpI/AAAAAAAAAJM/eUU5388p9Fk/s400/DSC_0266.JPG" border="0" /></a><a href="http://bp1.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDEh1JvWLqI/AAAAAAAAAJU/HKLnaXwO5V8/s1600-h/DSC_0342.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5201976241620922018" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp1.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDEh1JvWLqI/AAAAAAAAAJU/HKLnaXwO5V8/s400/DSC_0342.JPG" border="0" /></a>No a když už měli tělesnou teplotu na hranici života a smrti, tak konečně z tý ledárny vypadli…a teď už opravdu hurá domů. <a href="http://bp1.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDEgzJvWLnI/AAAAAAAAAI8/bJiIf__Sx34/s1600-h/DSC_0182.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5201975107749555826" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://bp1.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SDEgzJvWLnI/AAAAAAAAAI8/bJiIf__Sx34/s400/DSC_0182.JPG" border="0" /></a><br />Výlet to byl pěkný, ale rozhodně nerozumíme Yukimu, který jel na Pinnacles 2x a ještě k tomu busem.</div></div></div></div></div></div></div></div></div></div></div>Terka a Vitekhttp://www.blogger.com/profile/12206902559485914317noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3883669367466869534.post-4873795569165918922008-05-01T13:31:00.011+08:002008-05-01T14:11:53.933+08:00MUČENÍ ZVANÉ "WAXING"Tak další příspěvek bude popisovat zážitek na celý život. Ani jsme nepotřebovali nikam cestovat…<br /><br />Protože každý správný triatlet myslí také na prevenci, bylo jen otázkou času, kdy se to začne týkat i Vítka.....ano, mluvím o holých nohách, nohách bez jediného chloupku. Holit si nohy je otrava (to myslím může potvrdit nejedna dáma), musíte to opakovat několikrát do týdne a vůbec, výsledný efekt není to, co byste si představovali.<br /><br />Waxing je „téměř“ bezbolestná záležitost a jak uvidíte na fotkách, dá se to zvládnout i s úsměvem na tváři.<br /><br />To, že jsem waxing podstoupila já není nic zajímavého....ale že do toho šel i Vítek, to překvapilo i mne.<br /><br />Celé mučení trvalo asi 45 minut a já jsem si dovolila kromě pořizování fotek také natáčet. Takže zkusím večer hodit na FTP krátké video.<br /><br />A výsledek? Krásné hladké nohy, s vyrýsovanými svaly....jen blbý, že to nevydrží věčně a je potřeba tuto příjemnou proceduru opakovat po nějakém <a href="http://bp2.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SBlWJnlRe8I/AAAAAAAAAGc/6UEYRNBKrek/s1600-h/DSC_0011.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5195278368392707010" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; CURSOR: hand" alt="" src="http://bp2.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SBlWJnlRe8I/AAAAAAAAAGc/6UEYRNBKrek/s400/DSC_0011.JPG" border="0" /></a>měsíci<a href="http://bp0.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SBla2HlRe-I/AAAAAAAAAGs/WzEUcn75-00/s1600-h/DSC_0012.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5195283530943396834" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; CURSOR: hand" alt="" src="http://bp0.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SBla2HlRe-I/AAAAAAAAAGs/WzEUcn75-00/s400/DSC_0012.JPG" border="0" /></a><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><a href="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SBlb73lRfAI/AAAAAAAAAG8/0zMqsT3qUH4/s1600-h/DSC_0015.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5195284729239272450" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; CURSOR: hand" alt="" src="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SBlb73lRfAI/AAAAAAAAAG8/0zMqsT3qUH4/s400/DSC_0015.JPG" border="0" /></a><a href="http://bp2.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SBlbpnlRe_I/AAAAAAAAAG0/LwfyYINELww/s1600-h/DSC_0013.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5195284415706659826" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; CURSOR: hand" alt="" src="http://bp2.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SBlbpnlRe_I/AAAAAAAAAG0/LwfyYINELww/s400/DSC_0013.JPG" border="0" /></a><a href="http://bp0.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SBlcPHlRfBI/AAAAAAAAAHE/ZZx7BniZH0A/s1600-h/DSC_0021.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5195285059951754258" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; CURSOR: hand" alt="" src="http://bp0.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SBlcPHlRfBI/AAAAAAAAAHE/ZZx7BniZH0A/s400/DSC_0021.JPG" border="0" /></a><a href="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SBlce3lRfCI/AAAAAAAAAHM/HEGgV3siK3g/s1600-h/DSC_0032.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5195285330534693922" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; CURSOR: hand" alt="" src="http://bp3.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SBlce3lRfCI/AAAAAAAAAHM/HEGgV3siK3g/s400/DSC_0032.JPG" border="0" /></a><a href="http://bp0.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SBldSHlRfDI/AAAAAAAAAHU/FY45K0OcEbc/s1600-h/DSC_0037.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5195286211002989618" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; CURSOR: hand" alt="" src="http://bp0.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SBldSHlRfDI/AAAAAAAAAHU/FY45K0OcEbc/s400/DSC_0037.JPG" border="0" /></a><a href="http://bp0.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SBldhHlRfEI/AAAAAAAAAHc/lUP87IAYwu8/s1600-h/DSC_0052.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5195286468701027394" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; CURSOR: hand" alt="" src="http://bp0.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SBldhHlRfEI/AAAAAAAAAHc/lUP87IAYwu8/s400/DSC_0052.JPG" border="0" /></a><a href="http://bp1.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SBld7XlRfFI/AAAAAAAAAHk/1N03TBGAkuI/s1600-h/DSC_0068.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5195286919672593490" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; CURSOR: hand" alt="" src="http://bp1.blogger.com/_hpv9f5NQG-M/SBld7XlRfFI/AAAAAAAAAHk/1N03TBGAkuI/s400/DSC_0068.JPG" border="0" /></a>Terka a Vitekhttp://www.blogger.com/profile/12206902559485914317noreply@blogger.com4