BUSSELTON HALF IRONMAN/3.5.2008

Busselton, městečko vzdálené 250 km jižně od Perthu. Nejvíce asi známé svým molem, které je dlouhé téměř 2 km a tím se řadí na 2. Místo na světe.

Městečko, kde se již několik let konají závody v triatlonu – Half Ironman i Ironman.
Do Busseltonu jsme přijeli už o den dříve, aby se kluci mohli zaregistrovat a měli klid na odpočinek před závodem.
Ubytování jsme měli v nádherném, romantickém Bed&Breakfast – Martin Fields Resort.

No je pravda, že tu romantiku jsem si před závodem užívala asi jen já, protože Vítkovy nervy pracovaly o 106.
Na usnutí jsme tentokrát zkusili nové triky jako je sklenička vína, meditační hudbu, Horyho knížku a podobně, ale předzávodní nervozita byla přeci jen trochu silnější.
Ještě musím poznamenat, že na tenhle výlet jsme jeli ve 4, teda vlastně v 5. Vítek se spolužákem triatlonistou – Laurentem. Navíc jeho přitelkyně Karin a malá Maya, 2 letá holčička. Takze pěkna rodinka. Naše autíčko zvládlo všechno, jak obě kola, kočárek, dětskou postýlku, tak i spoustu tašek jak pro kluky, tak pro nás.

Mě čekal víkend plný triatlonu a francoužštiny, protože Karin anglicky moc neumí....takže mne po víkendu trochu bolela hlava.
No zpátky k Busseltonu. O závodu vám napíše Vitek, takže mrknete o neco niz....jinak z meho pohledu byl závod naprosto úžasnej, atmosféra kolem byla nesrovnatelná s českým prostředím. Věude fanouěci, zázemi pro sportovce, pohoda.
Ja jsem lítala od jednoho konce na druhý, od jedný disciplíny k druhý...a poznat Vítka mezi dalšíma 954 lidma to byl bratru pěkný oříšek. Ale já jsem holka šikovná a kdo si počká, ten se dočká :D Takže fotečky máte tady a Vítkovo povídání taky.

BUSSELTON HALFIRONMAN - O ČEM ŽE TO JE ŘEČ?

Busselton:

pro vás neználky natolik světoznamé destinace jako je věhlasný Busselton, se jedná o totální zapadákov cca 250km od naší základny v Perthu.

Na mapě světa je toto místo k nalezení zde: http://maps.google.com.au/maps?hl=en&q=busselton&ie=UTF8&ll=-29.53523,125.419922&spn=46.919769,81.914062&z=4

Halfironman:

jedná se o poloviční verzi tzv. Ironmana (železňáka), což je nejdelší vytrvalecká distance multisportu triatlonu (triatlon = 3,8km plavání + 180km kolo + 42,195km maratonský běh).

Jak je uvedeno výše jednalo se o polovičního železňáka, takže na pořadu dne bylo pouhých 1,9km plavání, 90km kola a v závěru 21,1km půlmaratonského běhu.

Tyto závody se pořádají i v Čechách a od prvního okamžiku zde byly patrné rozdíly, proto bychom je rádi vypíchli jak z pohledu závodníka (Vítek) a z pohledu fotografky, fanynky, máserky i partnerky v jednom (Terezka).

Čechy vs. Austrálie v pořádání železňáka:

Startovné bylo oproti zlatým českým 990 Kč nehorázných 230USD, což je cca 3500 Kč, tfujtajksl. O nákladech na ubytování dalších 280 USD radši ani nemluvě. Tím končí zápory v neprospěch Austrálie. Ve všem ostatním jako je marketing, sponzoři, před závodní informace, atmosféra, počet účastníků i fanoušku nesaháme kolegům klokanům ani po kotníky. Pravda, že triatlon se tu těší větší popularitě i podmínky jako jsou nálada, peníze a počasí jsou tu lepší. Přesto 200 závodníků v Čechách vs. Necelých 1000 v Austrálii je znatelný rozdíl. Poměr fanoušků odhadujeme na cca 50:2000.
Den před závodem bylo nutné odevzdat kolo do doku a vzhledem k tomu, že se jednalo o australský dok, v kterém zazobaní Australani měli zaparkovaných bezmála 1000 kol, jedno krásnější a dražší než druhé, tak jsem se tam zaseknul na víc jak na hodinu počumováním po kolech, které v Čechách jsou dostupné tak maximálně na internetu.

Závod samotný a těsná příprava před ním probíhaly z pohledu závodníka následovně: Raní průjem a únava z málo naspaných hodin z důvodu nervozity vystřídalo sluníčko, sladká snídaně a políbení od Terezky. Závod začínal v 8:00, ale vzhledem k pravidlům bylo potřeba se dostavit již před 7:00 k prezentaci a do doku na přípravu všech serepetiček jako je přilba, boty, fusekle apod. No, vstávalo se před šestou takže byla slibná vyhlídka na opravdu dlouhý den.

Plavání:

1,9km jsem musel poprvé uplavat v moři, v neoprenu, v růžové plavecké čepce (tu jsem fasoval a nebylo možné změnit barvu) a v početném davu nadržených plavání chtivých Australanů a Australanek. Voda měla pod 18 stupňů, což se chvíli po startu ukázalo jako nepodstatné. Díky davu plavců a mojí nervozitě jako by vřela. Ve vodě bylo tak těsno, že jsem dostal několik pohlavků, přes záda a dokonce mi naplácali i na zadek. Poprvé v životě jsem uplaval 1,9km vkuse pouze kraulem a bez přestávky, super pocit a úspěch. Výsledný čas 35:39 znamenal 463. místo, což by ještě nemuselo znít úplně špatně, ale při porovnání s dvěma nejstaršími ženami (z kategorie 55-59let) byl můj výsledek poněkud slabší, protože jedna z nich mne porazila o 6sekund a druhou jsem „rozválcoval“ o necelých 40sekund. No co dodat? Klobouk dolů nad jejich výkonem.

Kolo:
Po plavání jsem se vysoukal z neoprenu, nazul fusekle a boty, nasadil helmu a opustil depo za necelé 3minuty, což je jářku fofr. Profíci to zvládnou za necelou minutuJ. 90km na kole jsem si jako svojí nejoblíbenější disciplínu užil. Byl to fofr s průměrnou rychlostí přes 34km/h a s výsledným časem 2:38:31 jsem velmi spokojený. Předjel mě jen jeden 60ti letý borec, ale naštěstí žádná babaJ. Většinu času jsem předjížděl já je. Základem vytrvalostního triatlonu je skončit cyklistickou část, tak aby nebolely nohy a abych mohl vyběhnout svižně bez křečí a únavy. Což se povedlo a ani mne nemrzí 354. Místo z cyklistické části. Protože okamžik kdy se láme chleba přichází až při běhu.

Půlmaratonský běh:

Tak z něho jsem měl největší vítr, protože ke konci je člověk opravdu unavenej a nikdo neví co ho potká. Na začátku jsem držel tempo s prošedivělým borcem, který vypadal jako zkušený harcovník, tak jsem si říkal, že bych mohl od něj něco okoukat a ponaučit se. No co vám budu povídat, dědulu pravděpodobně štvalo moje funění mu v patách, tak zrychlil a normálně mi utek. V cíli jsem se dozvěděl, že se jmenoval Mr. Scott (značka mého kola) a že vyhrál svojí kategorii muži 60-64, tak jsem mu jeho nespolečenské chování odpustil. Zaběhnul jsem půlmaraton tempem 4:46min/km, což je rychlost 12,6km/h s výsledným časem 1:40:55 (můj osobák) jako 170. Nejrychlejší běžec.

Sumasumárum:

Můj cíl před závodem bylo pokořit hranici 5hod 30min, což se povedlo s krásným časem 4:59:53. Skončil jsem jako 236tý z necelé tisícovky, jako 207mý chlap a 41. ve své kategorii 25-29let. Nechci si kazit dojmy z výsledku, takže se ani nebudu dívat kolik dědečků a babiček mne porazilo. Atmosféra byla super a fanoušku tolik, že mi nedovolili se ani na chvíli si někde oddáchnout, díky jim všem.

Speciální dík patří Terezce, za její obětavé nasazení v roli fotografky a zároveň jediné české dušičky, která na mne pořvávala, jak jsem nejlepší, jedu! Jedu! A do toho!

Odkazy:

- domovská stránka závodu - http://www.busseltonhalf.com/

- celkové výsledky závodu - http://www.busseltonhalf.com/results/08-IndividualsSplitReport.xls