OBRÁZKY ANEB NAŠE FOTOALBUM UŽ JE KONEČNĚ ONLINE

Abyste taky viděli víc obrázků než jen na blogu (kam se to pomalu a těžko loaduje), tak pro vás Vítek připravil archiv obrázků na Picasu.

Tady je LINK http://picasaweb.google.cz/Vit.Kovarik

Navíc odkaz najdete na pravé straně blogu (tam, kde je prolink např. na počasí, zprávy apod)

PAVOUK V DOMĚ PRÝ PŘINÁŠÍ ŠTĚSTÍ

Tak kromě země REDNECKŮ je Austrálie i země REDBACKŮ :D
Něco mají sice tyto dva tvorové stejného (to je ta červená barva na zadní straně těla), ale redbackové jsou přeci jen trošku nebezpečnější. S jedním takovým jsme se potkali dnes ráno v garáži....ano, řeč je o malém (0.3 – 1 cm velikém) pavoučku.

Podle internetových análů je Redback jeden z nejjedovatějších pavouků v Austrálii. Výhoda je, že není útočný a kousnutí nebývá smrtelné (tedy aspoň od r. 1956 nikdo na kousnutí nezemřel). Jediné, co nás může po kousnutí čekat, je horečka, bolest, zimnice a podobné příznaky.
My jsme však na tuhle havěť připraveni, máme velký sprej Mortein a siláka Vítka, který nebojácně zakročí a nemilosrdně pavouka zabije (prý to přináší smůlu, ale jsme v Austrálii a tady je to všechno vzhůru nohama, takže to vlasně určitě znamená štěstí).

Redback je jeden z kanibalistických tvorů, samička samečka dost často po páření zabíjí. No má přeci jen trošku navrch, je asi 1 cm veliká oproti chudáčkovi klukovi, který má 3-4mm.
Preventivně uděláme prohlídku celýho baráku, jestli tady těch krasavců nemáme více :D

LANCELIN - MĚSTO S VLASTNÍ POUŠTÍ

Další výlet. Hurá. Tak jsem se konečně dočkala :D Po týdnech „prudění“, že se někam chci podívat, se mi to splnilo. Díky dalšímu dlouhému tréninku a větru, který tentokrát vanul od jihu, jsme vyrazili tentokrát na sever. Vítek na kole, ja károu. Slunce docela peklo (už nám tu konečně začalo pořádné jaro, 30 stupňů je už tady na denním pořádku) a to, že má být pod mrakem, se rosničkám tentokrát moc nepovedlo, bylo azuro, víc než 100% :D

Naší zastávkou bylo malé městečko Lancelin, po silnici nejkratší cestou asi 127 km z Perthu (od našeho baráku jen 118km). No jo, ale to by Vítkovi na trénink nestačilo, takže ten si to protáhnul ještě o nějakých 50 km na výsledných 172 km .

No, tak zpátky do Lancelinu. Je to malá rybářská spíše vesnička než město (s maximálně pár stovkami obyvatel) s osamoceným hotelem, pár baťůřkáskýma ubytovnami (backpackers), bufetem a bottleshopem (alkáč šop). Místo, kam si Perťané chodí oddáchnout, zarybařit nebo zasurfovat na bílých písečných dunách.

Když Vítek dorazil, dal si mobilní sprchu (z 1,5 l pet lahve), převléknul a vyrazili jsme na čumendu na pláž (k vodě se dá zajet autem, myslím tím třeba až do vody :D).

Na pláži jsme chvilku pozevlili (trošku to foukalo a ze šunko-sýrových sandwichů se stávala trojkombinace – sand-ham&cheese) a vydali se do místní pouště, která byla vidět už z hlavní silnice. Doporučení, že pouštní krajina je pouze pro 4WD auta jsme brali relativně vážně, neradi bychom zůstali trčet někde v piheli (sice cedule na místní odtahovku byly docela častý, ale nechtěli jsem to riskovat). Už z pískového parkoviště byly vidět ohromný nádherě bílý duny. Takhle nějak si představuju Saharu....písek, písek, písek, písek,...

Co vám budu povídat, nádhera, jemný bílý písek všude kolem vás, nádherný duny, sice to díky větru trošku štípalo, ale stálo to za to. Vyšplhali jsme se na několik dun, udělali hromadu fotek, pokochali se nádherným výhledem a chvilku koukali na partičku, co přijela za sandboardingem (sjíždění po zadku na prkně...no nekupte to asi jen za 80 dolarů). Kromě místa pro sandboarding je Lancelin poušť taky skvělý místo pro chlapy, který chtěj blbnout na čtyřkolkách nebo kroskách.
Vyblbnutí jak malí Jardové, s pískem i v uších jsme se asi po hodině courání po dunách vydali najít naše odložené ťapky a rozpálené auto a hurá domů.

Tohle byl asi nejhezčí výlet, co jsme tu zatím podnikli :D Poděkování patří nejen Vítkovi, ale i jeho trenérovi a jižnímu větru. Bez nich bych se tam asi nikdy nedostala.

YORK - MĚSTO DUCHŮ

York (čti Jók), nejstarší vnitrozemské město v Západní Austrálii. Je tu bráno jako za relativně velikou raritu, neboť založení se datuje do roku 1831(jen 2 roky poté, kdy byla oficiálně „založena“ WA). Pro nás Evropany možná asi trošku „historicky“ úsměvné. Na první pohled normální klidná víska s hruba 3,5 tis obyvateli.

Do Yorku jsme se dostali díky několika skutečnostem – foukal jiho-západní vítr (to byl požadavek Vítka, aby mohl jet svůj téměř 5hodinový trénink na kole s větrem v zádech) a také doporučení od lidí z práce.
Cesta do Yorku (vzdálený asi 97 km od Perthu) trvala autem téměř 2 hodiny (s asi 15 minutovým sdržením v Northamu, kde mne chytli policajti za telefonování během řízení – jako na potvoru jsem zrovna telefonovala s Ondrou PECHem....někomu z vás to jméno bude již z našeho blogu povědomé – no co dodat, bez milosti a bez okecávání, pokuta $250...auuu)....takže jedeme zpátky do Yorku.
S Vítkem jsme si plánovali takový menší výletík až dojede na kole, obídek a procházku. York nás asi trochu překvapil svojí „maličkostí“, takže jsme prošli hlavní ulici, udělali pár snímků historických budov (musím říct, že ty se mi líbily, vypadaly opravdu jako z minulého století) a místo oběda si zašli do kavárny Bugatti na café latté / cappucino a nějaký dortík. Během toho, co jsme popíjeli kafíčko kavárna zavřela (přeci jen byla sobota, 16.30). Takže jsme naskočili do auta a vyrazili jsme na další téměř dvouhodinovou cestu domů.
Pro mne byla sobota dnem řízení a pokut (jen jedné, ale v hodnotě několika), pro Vítka dnem skvělého tréninku (najel přes 140 km a vypadal naprosto fresh....how come?)